jako dospívající slečna, jsem měla ráda bramboráky posypané skořicovým cukrem, až na mě doma divně v mých 16ti zahlíželi,jestli jako nejsem jako TÓÓ...dnes už to nejím...ale co mi zůstalo-nedokážu sníst plněnou papriku s rajskou omáčkoou, už jen ta vůně a mě se rozvlní žaludek...kam se hrabou plíčky nebo ledvinky,ty jím s chutí....a moje máti si zase cukruje rajčata,se solí jí nechutnají...

Ty jsou na tom nejlepší! ;-)

Že nemůžeš usnout na břiše, Davide, není tak zlé. Horší je, když muž ve zralém věku usne na břiše, a pak se zjistí, že to břicho nebylo jeho.

Ona je vlastně děsná gastro prasárnička i ta naše svíčková s brusinkovou marmeládou.Ovšem na vlajku hymnu a svíčkovou se nesahá

Špenát ve školní jídelně vypadal jak husí hoveno

Chutě jsou prostě chutě. Paštička s brusinkama nebo mandličkama, to ňamka, zkusím si soustečko pocukrovat ... na zkoušku.

A na ten cukr ještě ta kyselá okurka

Lidi neví co je dobrého, ale paštiku s cukrem ..

Paní Soňo, možná se Zuzankou v pubertě cloumaly hormony.

Taky dost věcí nejím, ale zrovna špenát mám ráda. Myslím, že si jeho nepopularitu šíří děti mezi sebou ještě od starých časů. Rozinky taky nejí dost lidí. A skořici.

Jo určitě špenátu zkazila reputaci školní jídelna.

já jím všechno i kapustu a špenát a rozinky-prostě všechno, ale paštiku s cukrem no nevím

S cukrem taky nevim, ale danska jatrova pastika s brusinkama je opravdova lahudka.

Diky za odlehcujici blog.

moji svagrovou jsem poznal coby ctrnactiletou. Byla peknej cvalik, a jeji nejoblibenejsi pochoutkou byl chleba se sadlem a cokoladou.

Taky dobrý

Narodila jsem se starším rodičům jako vymodlené dítě a maminka v obavách, abych jí neumřela, mi vypěstovala docela slušné nechutenství. Seznam toho, co jsem nejedla, byl několikanásobně obsáhlejší, než toho, co do mě dostali. Maminka ale nic neponechala náhodě a když mi bylo deset, poslala mě do ozdravovny pro podvyživené děti (i když k podvýživě jsem měla dost daleko).

V ozdravovně nás za dozoru přísných sester cpali, až nám oči lezly z důlků, ale mně se podařilo z jídelny propašovat alespoň špičky rohlíků, které jsem cpala do sáčků na špinavé prádlo. To bylo doma překvapení, když jsem po dvouměsíčním pobytu v ozdravovně, přivezla dva pytle suchých špiček od rohlíků!

Deset mi už dávno není, ale špičky od rohlíků nemusím dodnes.

To znám - myslím že má starší dcera je líná kousat...