Odjakživa jsem byla příkladný strávník. Umím si najít tu hezkou chuť téměř na všem (miluji ústřice...)

Někteří mí partneři ovšem nosili hovězí maso v kapsičkách kalhot v pátek ze školky...a od toho se odvíjely stravovací návyky mých dcer...

A je to diametrálně odlišné - starší dcera má tatínka středomořského typu, sice vysoký, ale těstoviny, občas ryba...

Mladší má předky sedláky a mlynáře...

ráda vařím a tak jsem vyhověla všem....A tak to nějak zastřešuji, dám si slávky s citronem ke svačině a k večeři poctivý guláš....

Mladší chce být kuchařkou a už teda vnímá i ty ústřice....

No Slávky a guláš to je paráda.

Zcela zásadně odmítám rozinky ve štrůdlu..největší šok z jídla jsem zažil, když jako malý sportovní reprezentant jsem dostal v NDR k řízku uvařený květák a omáčku..později jsem ve státech již porozuměl různým jídelním kombinacím...

Já si z táborů v NDR vzpomínám na Eintopf

Se špenátem jsem to měl naprosto stejné, ta hnusná zelená břečka ze školní jídelny mě děsila velmi dlouho.

Rudo ale dneska: pivko, moravský vrabec, špenát A BRAMBOROVÝ KNEDLÍK To je jíný kafe ne?

děkuji za další milé pobavení! Hrozinková příhoda s Vaší dcerou mi připomněla knížku, kterou jsem četla jako dospívající dívka, a s hrozinkami to tam bylo naopak. Knížka je od holandské spisovatelky Miep Diekmannové a jeden z hrdinů tam popisuje svoji vzpomínku na prázdniny, které jako kluk trávil u bezdětné staré tety. Ona ho velice milovala a každou překážku mu odstraňovala z cesty dřív, než vůbec nastala. A náš hrdina od ní dostal ke svačině pudink, byly v něm hrozinky, které on doslova miloval. A tak si je vydluboval a dával na kraj talířku, aby si je jako lahůdku nechal až na konec. A když dojedl poslední sousto, teta talířek popadla a hrozinky vysypala do koše. Pak nechápala, proč synovec tak brečí. Ve své lásce k němu si vydedukovala, že hrozinky vybírá z pudinku proto, že je nemá rád, tak myslela, aby mu brzy zmizely z očí.

Děkuji.

Když jsem se ženil, tak jsem si dal jedinou podmínku - nikdy nebudeš vařit kél. Nikdy. Jsem šťastně ženatý, protože kél jsem nikdy na talíři neměl.

Na talíři dobrej, ale ten smrad spojenej s přípravou se přímo lepí na kůži

Víš, že některé francouzské a belgické a doví, jaké ještě paštiky jsou taky do sladka a dělá se z toho strašná věda. Ta Zuzanka na to přišla už dávno před tím! Zase před kreativitou Čechů!

Jó Zuzanka a její tričko Coca Cola ach jo, zase se budu večer vrtět

Davide, stavas se skromnejsi a tolerantnejsi. To je neklamna znamka dusevniho rustu. Kdyz budes takhle pokracovat dal, pujdes jednou rovnou do nebe

Tak to mu nezávidím. V nebi je prej nuda, to v pekle je nekonečnej mejdan a končej tam ty nejdivočejší holky...

Tak já miloval játra už od mala - vidíš, zase jsme každej jinej... To bylo od té doby, co jsem asi jako šestiletý dostal v sobotu ráno od mámy, co šla za tmy roznášet denní sobotní tisk, k posteli síťovku a dvacet pět korun. Měl jsem za úkol zajít před jedenáctou hodinou, kdy už v sobotu zase zavírali, k řezníkovi a koupit 1 kg mletýho masa na nedělní karbanátky, co stálo tehdy 24 Kčs - to si pamatuju dodnes. Řeznice byla zakecaná s nějakou soudružkou, a v tom z poza plenty přines řeznickej poskok nějakej balík, něčeho. Jenže já už měl taky objednáno, tak jsem myslel, že je to moje kilo mletýho. Ptal jsem se řeznice - "to je to moje maso?" a ona ke svojí škodě a hlavně ke škodě tý soudružce, co zásadně nakupovala podpultovým způsobem, odsekla - "JO, neotravuj...!" Tak jsem ten balík narval do síťovky a když jsem přišel domu, tak můj starší brácha tu věc vyndal, rozbalil a vynadal mně do blbců, co jsem to přines, ať to šupem odnesu zpět.Jenže už bylo po jedenáctý a tak jsem nikam nic nenes. Máma mě pak nosila na rukou, protože jsem přinesl za 24 Kčs asi tak dvě a půl kila podpultových vepřových jatýrek. To byly pak játra na cibuli s rýží, játra obalovaná jako řízek, játrová paštika, hovězí polévka s játrovými knedlíčky... no, trvalo nám hodně obědů a večeří, než jsem všechna ta játra snědli. No řekni, mohl jsem je nemít rád, když jsem si je tak krásně ulovil,...?

Doporučuji instalovat tento příběh do dokončovane knihy

Jatrama pritloukat obrázky - to mě fakt ba

On je posolil táta

Mužského nikdy neurazite uzeným a klobaskama

To je jistota.