K předposlednímu odstavci, že my muži nemůžeme rodit děti, i kdybychom se na hlavu postavili:

Já vždy žertem říkám (zdůrazňuji, že žertem), že není pravda, že jako muž bych nebyl schopen rodit děti. Jsem schopen za svůj život porodit třeba patnáct dětí. Ale teprve tehdy, až se najde žena, která bude schopna přivést mě do jiného stavu, jako muž je schopen přivést do jiného stavu ji.

Je to dokonalý argument proti zavilým feministkám, které věčně argumentují tím, že ženy rodí děti a muži toho nejsou schopní.

Ano, my děti nejsme schopní rodit, ale stejně tak ony nejsou schopné nás do příslušné situace připravit. Takže je chyba na straně její, nebo na straně mé?

Oba ty argumenty (její i můj) v sobě mají stejnou míru logiky nebo (jak to kdo chce vnímat) stejnou míru hlouposti.

Mají v sobě stejnou míru logiky nebo hlouposti, ale rozdíl je v tom, že feministka to míní vážně a já jenom jako žert.

Tuto větu podepíšu

Nic! Jen prostě z rozežranosti ze svobody projevu nevíme roupama, co bychom dělali a tak se hádáme kvůli kravinám..

Zdroj: http://vlkdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=582290

Tak přesně tuto odpověď i s předešlou otázkou jsem si okopíroval, že ji použiji ve svém komentáři. Chtěl jsem k odpovědi dodat, že to není jen z tohoto důvodu a přidat další jako: lidí, kteří se živí jen svými názory je díky současné vyspělosti techniky pro výrobu přespříliš a tak filosofují nad kravinami když to podstatné je definováno už staletí i déle; školy takové lidi stále chrlí o sto šest protože se tam nevyučuje matematika a ta pro myslitele prý není; ti lidi nemají existenční starosti a tak vymýšlejí ty kraviny (podobně jako "rozežranost ze svobody" je to myšlení na blbosti místo práce).