Nejsem už nejmladší, táhne mi na padesát a s ženami žiji už poměrně dlouho. Mám je rád a vážím si jich a udělal jsem si s nimi několik dětí o které pečlivě pečuji. My Husákova dítka jsme odkojeni socialistickým feminismem. Přesto nám připadají nářky nad genderově nevyváženou básničkou v čítánce poněkud přepjaté, přehnané, neřkuli lehce pitomé.
O tom, že hlavním posláním žen bylo rodit a vychovávat malé Jiskřičky a pionýry, nebylo v dobách mého mládí ani pochyb a to přesto, že se do učebnic neumísťovaly hravé básničky Jiřího Žáčka, ale spíše angažovaně pitomé říkačky.
O věcech nezpochybnitelných se však ani za Husáka nepochybovalo. Polemiku, jestli by mělo dnešní ženy urážet prosté konstatování, že jejich přirozeným a stěžejním posláním je rodit potomstvo a vychovávat jej, nebylo proč vést. Protože jsme v tom měli jasno. (Děcka a to jsme vůbec neměli ani ajfouny a internet, to je co?)
Tak nějak se tahle odvěká lidská pravda myslela sama sebou. A nejen za socialismu, ale vlastně vždycky v celých dějinách lidstva ať vládl kdokoliv.
Co se na tom dnes změnilo, že je z toho velké téma?
Nic! Jen prostě z rozežranosti ze svobody projevu nevíme roupama, co bychom dělali a tak se hádáme kvůli kravinám..
Nikdo přeci dnes nechce upřít ženám jejich právo, žít svůj život jak chtějí, věřit v co chtějí a dělat co chtějí.
Nemám nic proti tomu, že se některá žena rozhodne nemít děti. Je to její tělo a její právo. Nic to ovšem nemění na faktu, že ženy jsou samičí polovinou našeho živočišného druhu a jako takové mají přirozené poslání rodit potomstvo.
My, jemní a citliví muži dvacátého prvního století bychom to i vzali za ně, ale nejde to. I kdybychom chtěli, i kdybychom se na hlavu postavili. Některé orgány nám k tomu prostě chybí. I když jsem se hodně snažil, dělohu jsem na svém těle prostě nenašel a to ani nemluvím o...........................
Milé a milované ženy, prosím Vás, zůstaňte i nadále ženami. Tou krásnou a dokonalejší a moudřejší polovinou našeho živočišného druhu!