Souhlas. Karel Gott si zaslouží pomník a uznání za všechnu tu radost a pohodu, kterou obyčejným lidem rozdával.

Byl to prvotřídní, a v našich krajích nevídaný, profesionál, který se vypracoval vlastní pílí a cílevědomostí. V té první, rozhodující, třetině své kariéry absolutně bez pomoci komoušů.

Že v normalizaci uzavřel smlouvu s rudým Mefistotelem, který si pak do roka a do dne začal vybírat splátky, to je jiná. A tady bych od samotného pana Božského býval ocenil více otevřenosti a upřímnosti ve zpětném pohledu, když už se nemusel ničeho obávat.

Já v tom našem oploceném a odhlučněném socialistickém pavilónu patřil asi tak do r. 73-74 k Mistrovým obdivovatelům, pak mi byl Karel pár let šumafuk a poté jsem ho spolu s mými vrstevníky měl za neférově podsouvanou papundeklovou kulisu svobody a úspěšnosti hnusného Husákovo-Brežněvovského režimu.

Priznavam ze na zacatku jeho kariery jsem ho v oblibe moc nemel. Ale podle mne zral jako vino, a kdyz si pak nechal narust ty fousy zdalo se mi uz jak jsem to napsal u konkurence o tom filmu, ze jaksi zmoudrel a dvazil jsem se ho prirovnat k janu Werichovi. I ten byl take ponekud rozporuplna osobnost. Ale mnoha z jim vyslovenych mouder plati i dnes.

Já myslím, že Werich byl intelektuálně jiná liga, ale Gott byl nepochybně asi ke konci mnohem laskavějším člověkem. Ono to asi nelze ani srovnávat.