A mám ještě jeden příběh, kdy jsem se na pohřbu příbuzné setkal se vzdálenějšími příbuznými, kteří již mají dospělé děti a paní učila na škole pro autistické děti. Ale jak jsme se bavili, tak se omlouvali, že musejí domů, neboť ona zažila "vyhoření" z té náročné práce a tak obor opustila a stala se pěstounkou na přechodnou dobu a zrovna mají doma mimino které hlídá známá. Jenom se zmínili, že jde o děcko které odebrali nějaké "feťačce" a že jej budou mít asi do dvou let kdy se pro ně najde rodina či půjde do děcáku.

Za čas pobývali na rekreaci poblíž a tak jsem se domluvili, že je navštívím. A stalo se. Přijel jsem je navštívit s nějakou malou tříkolkou protože mi předtím po telefonu řekli, že se s ní pomalu budou loučit protože jí budou 2 roky a hledá se pro ni adoptivní rodina. A když jsem přijel tak jsem teprve uviděl, že děvče je "jiné" a tak jsem se zeptal zda se nemýlím a bylo mi to potvrzeno. Děcko bylo milé, šikovné, ale prostě "jiné". Zažili jsme odpoledne a rozloučili se a popřál jsem jim aby se našla rodina a byli všichni spokojeni. Sice se o ni zajímali rodiče její matky, ale sociálka po zjištění prostředí do kterého by se tak dostala, toto striktně zamítla.

A nějak styky moc neudržujeme až nyní po 2-3 letech jsme si přáli k Novému roku a k přání byla přiložena fotka z jejich zahrádky, kde bylo tmavší děvče ve žlutých šatečkách se žlutou slunečnicí, v kterém jsem poznal to batole, jemuž jsem přivezl tehdy tu tříkolku.

Tak jsem poslal SMS s dotazem, zda je to skutečně ona a kde je, jak skončila a jak se má. Dostal jsem odpověď, že je to skutečně ona "Jméno" focená asi před půl rokem, a už u nich zůstane.

A tak nějak mě v té chvíli přepadl zvláštní pocit a jistý respekt. A ak bych jim i jí chtěl popřát, aby vše zvládli i když to patrně všichni lehké mít nebudou.

Ode mne naprosto zasloužená karma.

držím Davidku vám oběmanapsal jsi to krásně od srdíčka

Díky Libuško

Jeden z nejfajnovějších blogů od Tebe, protože z něho kape esence života. Držím Vám všem palce. A jseš dobrej chlap, Vlčáku

Děkuju Tome

Díky za článek, udělal jste mi pěkný zbytek večera!

Možná někdy sranduji někde až na (i za) hranicí, ale dnes trochu vážněji.

Když jsme stavěli doporučil nám známý zedník firmu z jihu Čech na lité betonové podlahy, a tak jsme dali na jeho doporučení a v domluvený den jsme vše připravili. Přijel náklaďáček s vlekem a mašinou na beton s tříčlenou osádkou. Jenom řidič vypadal trochu "civilizovaně". Další starší pán přesně splňoval mou představu o obsluze kolotočů a střelnic někdy z první republiky, prostě "světský" jak vyšitý. A třetí nejmladší a nejmenší byl řádně hnědej mladíček. Takže jsme si v první chvíli říkali, kam jsme rozum dali.

Ale jen do chvíle než se pustili do práce, kdy řidič se staral o chod mašiny a přívod vody, kolotočář s naší pomocí o přísun písku a cementu a ten tmavej měl nejvíc práce s rozhrnováním betonu a rovnáním plochy pěchovací mašinou a odvedl skutečně perfektní práci.

A na to jaká to byla na první pohled "squadra" tak nás překvapili a splnili perfektně naše představy o výsledku práce i době která byla domluvena.

Takže lidé jsou různí a nelze dát na první pohled a dojem, což jsem zejména poznal na vlastní kůži při svých zahraničních pobytech v oblastech kam by se na dovolenou rozhodně patrně nikdo, a přiznám, že ani já nevydal, i kdyby cena byla maximálně atraktivní.

...a nakonec si přece jenom neodpustím poznámku, že konečně obdobné zkušenosti a překvapení lze získat i čtením zdejších příspěvků a diskusí

Přeji Vám ať vše dobře dopadne.

Moc hezký článek a držím palce, ať to klape dále.

Davide, dejte všem čas, ono to sedne...

K nám se před sedmi osmi lety nastěhovala romská rodina do protějšího domu.

(Jsme taková zvláštní čtvrť, která se začala budovat od poloviny 30. let podle plánů tehdejšího mimořádně osvíceného starosty. Dvě třetiny tvoří prvorepublikové vilky, která si postavila střední třída, třetinu tvořily městské činžáky, z nichž dva byly určené sociálně slabým. To soužití bylo přínosné a obohacující pro všechny zúčastněné... Romové tu ale nikdy předtím nebydleli.)

Když se tu objevila zmíněná rodina, reakce některých lidí byly hodně negativní, vadila jim i dvě malá Romčata, hrající si před domem. Jenže: pán chodí do práce, paní se vzorně stará o děti, ty chodí pěkně a čistě oblečené, jsou dobře vedené, chovají se slušně a např. mě zdraví už z dálky a občas si i zamáváme. Nikdy asi nezapomněly, že když byly malé, dávala jsem jim knížky, pastelky atp. po našich dětech, a v létě, když je nadúroda ovoce, nikdy na ně nezapomeneme. Navštěvují běžnou ZŠ a už jsou na druhém stupni.

Dnes už tu nikomu nevadí, dokonce i někdejší členové Sládkovy strany o nich mluví s respektem. Rozhodně se na ně nikdo nedívá přes prsty, protože dokázali své okolí přesvědčit, že jsou slušní a pracovití lidé, kteří se chovají úplně stejně, jako ostatní...

Jo je to o člověku a ne o barvě

Karma a samozřejmě vám oběma držím palce

Děkuji