Davide, tohle téma je hodně "hutné" a tobě karma už jen za to, že jsi neváhal do této problematiky dloubnout. Vidím, že do "sluníčkářů" už ti tu nadali . Už jsem to psal kdysi pod jiným článkem: nevadí mi, že nechtějí pracovat (kdo by taky dobrovolně chtěl, když jsou dávky tak dostupné, nebyly by dávky, přibylo by pracantů), či že nechtějí chodit do školy (taky jsme se ulévali co to šlo, kdybychom měli takovou podporu jako oni doma, tak nás taky ve škole nikdo nikdy neviděl), ale co mi vadí a myslím si, že je to příčina té neintergrovatelnosti, je to, že se sami vydělují tím, že nemluví česky. To je ta bariera. Drmolí si po "svojom" a tím pádem je jasné, že se nemůžou začlenit, doplatí na to ti nejmenší, kteří by se chtěli i učit, ale ono to nejde, vyučuje se v češtině a tu neovládají. A pak v dospělosti je to jejich způsob, jak se odlišovat, vyčleňovat, vytvářet komunitu která je pro ostatní nesrozumitelná. A jako všechno nesrozumitelné a cizí, tak to děsí. Fakt si myslím, že za to může ten jazyk. A to můžou změnit jen oni sami. Kdyby se vykašlali na pokrytecké prohlašování, že jiný jazyk patří k jejich kultuře, kterou chtějí zachovat a normálně začali mluvit česky, tak by měli mnohem lepší start a většinová společnost by je přijímala mnohem lépe a nebála se jich. Dali by tím najevo, že chtějí patřit k našemu národu, a to by jim pomohlo se začlenit. A o to tady jde. Pak by ten malý kluk nemusel sedět v lavici sám, protože by nepůsobil jako hloupý.

Jste si jist, že rodičw toho malého kluka chtějí pracovat? Pokud ano, můžete je zaměstnat Vy sám a máte téma na další blog, jak dlouho a spolehlivě budou pracovat.

Většina vietnamských dětí před léty také neměla na růžích ustláno, ale dnes jsou z většiny z nich absolventi středních a vysokých škol. Jejich rodiny se obětovaly ve prospěch budoucnosti. Pracovali do úmoru ve stáncích a večerkách, aby jejich děti nemusely dělat totéž a měly se lépe. Nikoho z nich tehdy nenapadlo hulákat na sociálce o rasizmu a ze vzteku posílat rakovinu na jejich zaměstnance.

Je to zkrátka v nich, a to že jejich stavy rostou je výsledek pozitivního rasizmu institucí. Kdyby totiž existovaly slevy na daních za každé dítě, demografický profil by zřejmě u nich vypadal jinak. Takto jen roste armáda slušně řečeno hendikepovaných, kteří jsou a hlavně budou pro společnost čím dál větší zátěží. Nebude jistě složitou matematickou úlohou zjistit, ve kterém roce to jednoduše zkolabuje, protože počet lidí, kteří se vezou překročí počet lidí, kteří šlapou.

Tak jsem se jako bílý gadžo "zamyslel"

...

To je zase článek. Dávat někomu za vinu, že romové nemají práci. Aby někdo mohl pracovat, tak to úplně první je, že musí chtít pracovat. A kdo chce, ten může. Ale začít musí u sebe.

Tak zrovna tento problém bych opravdu nešroubovala na výchovu rodičů k rasismu. Děti prostě jsou kruté... V první třídě sedí v lavicích vystrašený nejenom jeden romský klučina.. ale tak 30 dětí. chytřejších, hloupějších, hubených sportovců i tlustějších mamánků...

A děti si prostě vybírají kamarády podle toho, kdo jim vyhovuje, ne kdo je podle sociálních výzkumů ohrožený a přátelství a pomoc si zaslouží..

Stejný problém - seděla sama - měla i moje dcerka..Modrooká brýlatá blondýnka...V první třídě uměla číst, psát sčítat, násobit.. jenom prostě v novém kolektivu nemluvila...a měla problém. Byla jiná a trvalo rok, než si našla ve třídě vazby.

Měla jsem snad řešit, kdo si sedne vedle mého "šprťáckého brejlouna" jak ji viděli spolužáci?

taky jsem to tak jako dítě měla. Tak trochu odstrkovaná (dneska by z toho bylo tóčo, že šikana) jedničkářka se kterou se nikdo moc nebavil a vždycky byla "lichá".

Říká cikánský kluk "bílému" kamarádovi:

Já už vím, co dostanu pod stromeček!"

"A co?"

"Tvoje kolo!"

Komunisté nahnali cikány do škol a do práce. Takže by tu měly být aspoň 2-3 vzdělané a pracující cikánské generace. Nestalo se tak. A nestane se tak ani za snažení současných sluníčkářských neziskovek. Cikáni se za 400 let, co tu jsou, nijak nezměnili ve svém parazitickém chování a pokud to neudělají sami, nemůžou očekávat, že se jim od bílých dostane nějakého uznání nebo soucitu.

Mám to štěstí, že znám jeden rod ze třech (z Kopřivnice té doby), kde se to povedlo . Jejich táta neuměl číst ani psát, děti mají výuční list a někteří i maturitu.

Hmm, už i šestileté děti mají vlastní názor. Což je dobře!

Možná by si měli tihle rómové či cigáni, či jak chtějí aby jim říkali, šáhnout do svých svědomí a ikdyž nemají sami vzdělání snažit se :

1) mluvit česky

2) podporovat své děti v docházce do školy/školky

3) vést je k úctě

4) nekrást

5) nenutit je být stejný jako celá x-člená rodina

6) naučit je základní hygienická pravidla

Rodina je totiž základ! Žádná podpora či neziskovka jim toto nenahradí

Kde se to tak asi v těch šestiletých dětech vzalo? To lehké pohrdání, ten ohrnutý malý dětský nosík, když my, jejich rodiče, se tak rádi bijeme v hruď, že nejsme přece rasisté?

Neměli bychom si i my slušní, pracovití a spořádaní "Běloši" sáhnout taky trochu do svědomí?

Zdroj: http://vlkdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=623794

Cituji Davida Vlka. A všem těm , co jsou tak spravdliví v nahlížení, protože to všechno vidí, jak věci nefungují, křišťalově jasný pohled mají, nezapomenou zdůraznit, jak jsou nebo byli vzorní, objektivní, rozhodně nikdy nerasují, jak vedou svoje děti...tak já přesto říkám, že máme máslo na hlavě.

Velmi jednoduše. Byla revoluce a nám po ní rychle narostl nos. Tam kde normálně za socialismu pracovali cikáni a nebyl žádný problém,jakoby přes noc začaly vyrůstat firmy, leccos se odstátnilo a jak při přijímacích řízeních, tak na diskotékách se začaly objevovat jisté jevy a najednou měli romové problém. Jak správně kdysi řekl ombudsman... jestliže si chodíte dvacetkrát pro práci a ono vás nevezmou, zvyknete si být doma. Romové - tehdy - opravdu zvyklí pracovat ,najednou byli hmyzem, co nezavadili o práci. Moc lepší jsme charakterově nikdy nebyli.Vietnamci jsou pro nás dodnes větve,kterým tykáme, hodili se nám najednou Jugoslávci, s kterými se přece jen dalo vorat... cikán by si leccos usmlouval, a nechal si i víc zaplatit. Zkrátka - jestliže generace malých dětí vidí nejprve rezignovaného tátu sedět doma, nevidět ho vstávat do práce, pro kterou si poctivě chodil a všude tenkrát slyšel, cikány neberem, má obraz. Pak zas jeho děti vidí tátu, který sedí doma a umí jít pro dávky.Na téhle věci má velký podíl naše nabubřelost před sedmadvaceti lety...Celé dětství jsem prožila v Rokycanech a nikdo! mi tu nebude říkat, že tohle, co píšu tak není. Brigády jsme tam dělávala v práci s cikány a nedám na ně a jejich parcovitost tenkrát před revolucí dopustit. To, že jsme ohrnuli nos, a naučili je, je si nutno přiznat.

a cosi: dobrý rodič říká a učí: je to spolužák

Já bych možná slovo pohrdání nahradil výrazy strach a odpor. Rasismus možná, nebo určitě u některých lidí, ale vidím to spíš na historickou špatnou zkušenost s většinou cikánů. Nesvádějte to na revoluci a nepopisujte socialismus jako režim, který cikánskou otázku vyřešil. Já mám z této doby opačné zkušenosti. Brigádničil jsem na stavbách a cikáni byli skupinou, která si práci hodně šetřila, z mistrů si dělali srandu, protože věděli, že o práci a hlavně výdělek nepřijdou. Ale kamarádští byli, to jo. Jako dítě jsem byl jen jedenkrát přepadený a okradený. Hádejte kterými vrstevníky? Ulicím, kde bydleli, jsem se zdaleka vyhýbal. Provokace, nadávky a povýšené chování tam bylo na denním pořádku. Tak se nedivte, že ta špatná zkušenost se někde pořád odráží. A nepůjde to zlomit naráz. Je to práce na generace. A hlavní díl nemůžeme odvést my gadžové.

Přes všechnu špatnou zkušenost si myslím, že i jejich děti musí dostat šanci a že by měla učitelka ve Vlkem zmíněné škole zakročit.