Zmlácená ženská -vrchol českého vlastenectví.

Měl jsem minulý týden moc smutný rozhovor s paní z Ukrajiny o lidské nenávisti.

Paní už tady žije a pracuje osm let a říkala , že se tady přestává cítit bezpečně. Mluví česky, ale přízvuk tam je. Říkala mi, že stačí, když promluví v tramvaji a dočká se nenávistných pohledů a urážek.

To, že jí zcela neznámá ženská důchodového věku nadá do ukrajinských Ku..v, je prý úplně normální a běžné. Taky už jí řekli ať zdechne a že doufají , že je Putin všechny vyhladí.

Taky mi vyprávěla, jak je to s tím, jak se tady vykládá, že jezdí na Ukrajinu na dovolenou.

Většinou tam mají všichni staré prarodiče, kteří odmítají opustit i třeba rozbitý dům a tak tam za nimi zajedou, aby je ještě viděli, protože nikdy neví, kdy to je naposledy. Ruský granát je může zabít kdykoliv.

Bylo mi z toho fakt nanic a ona si prostě potřebovala někomu vylít srdce a slyšet, že s ní někdo soucítí a možná se taky ujistit, že nejsme všichni takoví a tak jsem ji vyslechl, to bylo to jediné, co jsem mohl pro ni, ale i pro sebe, udělat .

Snažil jsem se jí vysvětlit, že to dělá jenom menšina lidí, kteří jsou prostě zahořklí a neúspěšní a vybíjejí si na Ukrajincích svoje mindráky, svoji vlastní ubohost a ničemnost, ale na ní bylo vidět, že už tomu nevěří, že její prožívané zkušenosti jsou prostě jiné.

Víte ......... a já sice mluvil, ale čím dál tím víc jsem se cítil strašně trapně a jakoby marně, že se snažím svoje spoluobčany lakovat na růžovo. Že vlastně asi lžu, jen abych jí dodal nějakou falešnou naději. 

Styděl jsem se i když jsem věděl, že bych se stydět neměl, protože já takový nejsem. Nejsem prostě jako ona nenávidějící paka, hledající do koho, dle nich ještě ubožejšího, si můžou kopnout.

Přesto ale na mě ta špína, ten hnus některých taky-Čechů dostříkla a já cítil, jak se do mě vpíjí a ulpívá na mně.

Dneska jsem na Idnesu četl, jak nějaký dement zmlátil dvě ukrajinské ženy a taky, jak někdo zabil Ukrajince tím, že mu prorazil lebku.

Doufám, že je policie chytí a tvrdě potrestá. Žádné alibistické podmínky jako v případě samozvaných mluvčí těchhle rádoby-vlastenecký hovádek, které naši soudci tak alibisticky rádi vynášejí.  Prostě tvrdý flastr v kriminále.

Měli bychom konečně jasně říct, že nejsme společností zamindrákovaných lúzrů a polo-kriminálníků, ale inteligentních a tolerantních lidí.