I Chuck Norris by zaplakal.

My muži jsme prostě strašně drsní, ale jsou věci které nezvládne ani Chuck Norris. Ovšem ženy jsou natolik kruté, že si to musí neustále ověřovat. Tenhle blog patří do pravěku genderem nepolíbených devadesátek.

Někde jsem četl zajímavý rozhovor s majitelem agentury pořádající kursy přežití v přírodě. Když se ho novinář ptal, jestli už kurs přežití absolvovala nějaká žena? Drsňák se moc nerozmýšlel a prohlásil, že ženy vydrží mnohem víc, než chlapi.

 My muži jsme prostě strašně drsní, ale jsou věci které nezvládne ani Chuck Norris

 Několik věcí, které by ženy neměly mužům nikdy dělat, nebo po nás chtít, protože rozbrečí i Chucka Norrise:

 1. Nesahejte nám na bradavky. Já vím jsou úplně zbytečné , ošklivé a citlivé, ale jednou provždy, slušná ženská chlapům na bradavky nesahá a ani na ně neupozorňuje.

 2. Nenalívejte nám teplé pivo. Sakra ženská, když už jste to nakoupila a táhla v igelitce pět kilometru přes celé město, to jste hergot líná to strčit do lednice a vychladit? Teplý pivo teda ne, to nikdy.

 3.nechtějte po nás abychom si pamatovali všechna data výročí a narozenin. To prostě nejde. Datum první pusy, datum prvního francouzáku, datum první vklouznutí dlaně do podprsenky, datum prvního milování, datum posledního milování(Cože? Hegot opravdu to nebylo letos?) Datum prvního milování s Viagrou, tchyniny narozeniny, tchynin svátek, narozeniny tchynina jezevčíka , narozeniny všech těch děcek, co jste si s námi pořídily. To si fakt nemůže nikdo zapamatovat. Sorry

 4.Žehlení límečků u košile. Ano, jsou opravdu chlapi, které žehlení baví, ale tyhle chlapy většinou zajímají zase jen jiní chlapi, co je baví žehlení. Vůbec nic proti nim, ale stejně tak, jako nezvládám šermování dvěma pindíkama, nezvládám ani žehlení límečků od košile.

5.Společný spánek v objetí v náručí pod jednou dekou. Vždyť víte, že trochu všichni chrápeme a pak taky po pěti minutách slastného objetí nám začne brnět ruka, pak do ní dostaneme mravence a pak už nám v ní pulsují křeče a vám se zase u pusy dělá ošklivá páchnoucí bublinka, dech taky není furt mátový, ve spánku sebou děsně melete a kopete kolem sebe, jak se vám zdá jak polonahé běžíte při romantickém  východu slunce po španělském pobřeží ruku v ruce s Jaroslavem Soukupem.  A pak ty vaše zadnice jsou jak malý jaderný reaktor a strašně hicují. Dyť je léto proboha!!!

6. Nechtějte po nás , abychom překračovali práh své bolesti. Proč? No protože se ukáže, že ho máme zatraceně nízko, proto. Víte jak třeba strašně bolí, když vás nabodne brutální, hladový, krvežíznivý komár? A jak je z toho pak strašlivý.......... pupenec??

 Proto, abych dokreslil, jak křehkou a složitou bytostí je průměrný muž, bych rád na závěr popsal jednu nedávnou příhodu.

 Včera se narodila mému kamarádovi, drsňákovi, bývalému hokejistovi, který klidně vymlátí celou hospodu, krásná dcerka  a tak jsme to byli trochu zapít:

 "Tak co Honzi, byls u porodu?"

 "Byl!!!" Zabručel kamarád.

 "A co??? Jak jsi to zvládl?"

 "Kamaráde...... bolest jako prase, to jsem ještě nezažil .Úplně jsem byl hotový."

 "Tak to bylo strašný jo? Jakože jsi se tak do manželky vcítil a trpěl s ní. To jsem čoveče nevěděl, že jsi schopen takové empatie. Respekt kámo ,respekt!"

 "Ale hovno empatie. Musel jsem si obléct ten jejich nemocniční obleček, abych mohl na sál a dali mi o dvě čísla menší boty. "

 "Si to vole zkus, být skoro dvě hodiny v malých botách . Peklo kámo, peklo!"