Tak po půlroce otvíráme

Já vím, nesedí to, měli jsme přeci otevřeno ještě 14 dnů před Vánoci, ale to bylo v našem oboru k ničemu. Kdo si bude 14 dnů před Vánoci kupovat novou koupelnu.

No nic tak doplnit desinfekci, vyvětrat, sundat tepláky a vzhůru do procesu. Snad někdo přijde, snad na nás ještě nezapomněli. Těšíme se, jsme jak malý děti, když jdou po prázdninách do školy.

Ne teda, že bychom nepracovali, snažili jsme se samozřejmě získávat zakázky i když jsme měli zavřeno a taky zavřeno bylo jen pro někoho, kdo měl živnosťák mohl klidně dál, takže jsme jeli na takový divný nouzový omezený režim. Stát nám nic nedal, protože jiná část firmy jela a tak jsme se museli postarat sami.

Víte, když podnikáte v České republice, nemůžete být svatý a občas musíte jít až na hranu povoleného. Tenhle stát se vždycky k malým živnostníkům choval jako macecha a za téhle vládní garnitury to bylo obzvláště citelné. Zřejmě se jim hodilo udělat z nás nepřítele, zloděje, parazity. On pak lid nadává na živnostníky a nevidí kšeftíky pánů nahoře. 

No nic, všichni máme svoje životy ve vlastních rukou a musíme se spoléhat sami na sebe. Přežili jsme. Ne všichni a ne všichni v dobré kondici, firmy budou padat na hubu ještě minimálně dalšího půl roku a ubohé gastro budou politici týrat ještě kdoví, jak dlouho, ale většina snad přežila. Nebylo to jen o finančním zdraví, bylo to spíše o pevných nervech o vynalézavosti o typické české partyzánštině o natahování pravidel až na samou mez možného. 

Smutné je, že tahle vláda nikdy nepředložila jediný argument, proč musí být maloobchod uzavřen, ba dokonce naopak existují studie, že maloobchod nikdy nebyl zdrojem nějaké enormní nákazy.

Zavřeli nás prostě jen tak, protože mohli, protože úředník a politik je mocipán, který vládne životy ostatních............ ano říká se tomu zvůle. A zvůle to byla. Zvůle postrádající mnohdy logiku.

Je to snad na chvíli pryč. Snad to nebude na podzim zase. A víte co mě vlastně na celé téhle bezprecedentní uzávěře obchodů a služeb mrzí nejvíc? Co ve mně zanechalo nejvíc hořkosti a pachuti? Ne, nejsou to ztracené peníze, ani zase prázdná rezerva na důchod, ani to, že  jsem si ověřil, že malý obchodník je v téhle zemi pro státní aparát na úrovni obtížného hmyzu.

Nejvíc mě mrzí, jak z našich trablí měla spoustu lidí radost. Jak nám to vlastně přáli, jak se nám pošklebovali, jak si mnuli ruce, že nám "Chcípla ta pověstná koza." Jak se nám vysmívali, kdykoliv se někdo z nás ozval, že "Fňukáme"

Smutné. Myslím si, že většina malých obchodníků dělala svou práci srdcem, ráda a bylo to pro ně prostě trochu i poslání. Bude to tak i nadále???

Nevím..........Covid nás totiž připravil o iluze a to bolí mnohem víc než ztracené peníze.

PS. Děkuji všem lidem, kteří malé obchodníky podpořili a ještě podpoří. Děkuji od srdce za nás všechny.