My malí podnikatelé se můžeme akorát tak modlit a žrát antidepresiva.

Tak co zase utrousil Plukovník Prymula?

S obavou sleduju ve všech dostupných médiích, co zase dneska zakážou, omezí, zruší. Pod neustálým tlakem se snažím plukovníkovi běžet v patách a přizpůsobovat se jeho nařízením. 

Mám pocit, že logiku to mnohdy má jako, když kolem sebe hlava nehlava mlátíte kladivem. Někdy se trefíte a někdy ne a někdy někoho zabijte a je Vám to jedno, se ztrátami se počítá, jste stát a stát je přeci zlatá kráva, může všechno.

Potkávám deno-denně pár dalších lidí, většinou kolegů malých podnikatelů, kteří jsou prostě v hájí. Třicet let podnikali, třicet let zaměstnávali lidi, živili svoje rodiny, dnes žerou antidepresiva a neví, co dělat?

Jestli to zavřít, nebo to ještě dotovat z těch pár korun, co si našetřili na blížící se penzi?

Jsou většinou už starší, žerou každé ráno prášky na tlak, klouby v háji, hlava unavená. Jsou obětí Covidu i když ho neměli a snad ani nikdy nedostanou. Jsou vyhořelí, unavení, znechucení, zklamaní , nevědí, co bude zítra.

Jsou v rukou státní moci........ Teď už takřka neomezeně.

Všímáte si té Prymulovi taktiky hodit do éteru nějakou jobovku, coby kdyby? Ta krajní řešení, co teda nad nebudou třeba, už zase se mluví o uzavírání ekonomiky, rušení svateb, zavírání divadel a základních škol.

Vždycky se to vypustí do éteru a na konci se řekne, že to je krajní varianta a snad to nenastane.

A pak uběhne týden a a většinou to nastane.

Co bude příště? Zavřou nám zase obchody? Nebude smět chodit do školy i druhá mladší dcera? Nebo dokonce bude zákaz vycházení?

Anebo to jenom  slízneme mnohem jednodušeji??? Přece stačí, když se někdo ze zaměstnanců zúčastní s nějakou partičkou nějaké chlastačky a někdo tam bude Covid pozitivní a nám pak hygiena zavře firmu a šmytec. Zboží se zkazí, důvěra zákazníků masírovaných médii a plukovníkem vezme za své..........Pomůže zaměstnancům domlouvat, přesvědčovat je, nebo dokonce vyhrožovat tím ,že je vyrazíte? Ovšem přece je nemůžete vyrazit za to, že jsou nemocní, to přece nejde.

Co teda vlastně můžete jako podnikatel dělat, abyste přežil? Musíte jak říkali mafiáni zalehnou na matrace a bojovat. Co nejvíce si toho dělat sám vlastními silami a s rodinou, nespoléhat na stát a hlavně mu nevěřit, protože stát nezajímáte, rychle opustit nejvíce postižené obory, případně provozovnu co nejdřív zavřít a minimalizovat ztráty.

A přitom taky můžete žrát ta antidepresiva a případně se i modlit, ale jestli to pomáhá, to opravdu nevím .

A tak nám malým podnikatelům a živnostníkům držím palce, ze srdce. Kluci a holky držte se, všem Vám moc fandím.