Ráno
Ráno bylo studené jak nohy švédské Playmate, když se vám podaří dostat ji na pelech a právě se chystáte s tou blonďatou ledovou královnou trošku zhřešit. Okolo rybníku, co ho každodenně míjím s autem se rozvalovala mlha jak plachty prostěradel, když se za první republiky pralo v bordelu velké prádlo.
Nějak takhle asi vypadaly ty hadříky, co Husité naházeli pod nohy křižáckých koní u toho vypuštěnýho rybníku, co tam pak kdysi slavně rozdrtili rytířskou těžkou jízdu. Železní páni pak z koňských hřbetů zažívali zcela plebejský pád z výšky na držku.
Taky jsem spadl z výšky na držku, romantika nového podnikání se s podzimním ochlazením nějak vytrácí. Už zase ráno vstávám za tmy, venku je lezavě chladno, moje starý záda bolí a kolena skřípou, jak špatně namazaná ozubená kola.
No nic.................... bedny chleba čekají na krámě, než je naskládám do regálů a ryby na led samy taky nenaskáčou. Tiše se kradu z ložnice, jakobych byl spíš na záletech u sousedů, než doma, abych manželku neprobudil. Ještě ji nechám čtyřicet minut sladce odfukovat bublinky do polštáře a snít o tom, že v autobuse potká Brada Pitta.
Pajdám dolů po kluzkých schodech, jednou tady stejně udělám kotrmelec a bude po mně. Pouštím psa vyčůrat na zahradu a bez snídaně jedu do práce .
V deset hodin.
Hergot, dneska zase přijelo uzené....................... to nebezpečně voňavé uzené a já to zase skládal do chlaďáku statečně jen tak, holýma rukama. Bez rukavic, bez ochranných pomůcek. To vražedně voňavé uzené..............................a teď tady sedím v kanclu a mám v nosních dírkách zaražené ukazováky až po druhý kloub a inhaluju!
Vypadá to blbě, ale je to naprosto omamné, jsem totálně zfetovaný tím božským, lehce uzeným "Rajským plynem," co se mi vznáší nad konečky prstů.
A abyste si nemysleli, že se snad proboha dloubu v nose, to se totiž s takhle voňavými prsty vůbec nesmí, protože člověk má nezkrotnou touhu instinktivně ty prsty nosem vsát až dovnitř do hlavy.
A uznejte, kdyby mě našli mrtvého na židli za stolem v kanclu s ukazovákem zabodnutý v mozku, to by pak muselo být aj večer ve zprávách na Nově!
"SEBEVRAŽDA UZENÝM!" Na tom by si Ray Koranteng smlsnul.