Politická agitace v borovicovém lese.

Vykukuju mezi kmeny stromků a vidím urostlou dámu navlečenou celou do nesourodých součástí maskovacích uniforem snad všech bývalých armád Varšavské smlouvy. Na nohou vojenská bagančata, košík, a za opaskem obrovská kudla.

Tak jsem vyrazil na houby. Celá rodina odmítla vstávat, protože je neděle a navíc prší, tak jsem sebral v garáži proutěný košík a svůj oblíbený nožík s jelením parůžkem a starý deštník a vyrazil.

Určitě tam nikdo nebude, když venku prší, to bude paráda. Les budu mít jenom pro sebe. 

Sakra vzal jsem si toaleťák? Určitě mě to tam zase drapne. Jo, jo rulička mého protestního toaleťáku potištěného medvídkem Pandou je v batůžku. Rád s ním vyjadřuji každodeně protest proti zahraniční politice Hradu.

Půjčil jsem si od manželky svoje teréní auto a vyrazil. Cílem je legendární Bzenecko- Vracovský borový les.

Přijedu do Vracova a je mi jasné, že my Češi jsme národ houbomilných magorů.

Cesty do lesa jsou lemovány mokrými auťáky a stejných bláznů jako já, je tady jak much. Les se hemží pláštěnkami a deštníky v různém stádiu porouchanosti.

Vyrazím do terénu. Mám svoje místa. Mašíruju v dešti rychle po mechu do nitra lesa, protože přijíždějí další sběrači.

Ale je fakt, že to roste jako divé, asi za dvě hoďky mám košík skoro plný paraváků, klouzků a hnědáčků. Vracovský les je vyhlášená hnědáčková lokalita. Prodírám se borovým houštím, mokrý jak zmoklá krysa a fascinovaně mířím za dalším hřibem hnědým. Pršet už naštěstí přestalo.

Zalezu do křoví, řežu hřib a hele támhle je další a  v tom vyslechnu následující rozhovor:

"Sakra chlape Vy máte ale obrovský košík a kolik máte hřibů. No bodejť by pak na nás ostatní něco zůstalo."

Vykukuju mezi kmeny stromků a vidím urostlou dámu navlečenou celou do nesourodých součástí maskovacích uniforem snad všech bývalých armád Varšavské smlouvy. Na nohou vojenská bagančata, košík, opásaná opaskem jak zbojník a za pasem obrovská kudla.

Proti ní stojí pomenší, postarší pán s brejlemi tlustými jak porcelánový podtácek u nás v hospodě. Rozcuchaný, prošedivělý kudrnáč, který na bříšku třímá obrovský koš o velikosti malé nůše přetékající směsí hub.

"No pani, ale to si musíte přivstat a  né sem chodit na půl jedenáctou. A vy nemáte žádného hřiba?" Zeptal se pán rozšafně, jako předem jasně definovaný vítěz.

" No nemám, enom dvě babky , bedlu a tři klouzky. Vy ste mně to chlape vysbíral!" Durdí se paní v maskáčové uniformě.

"No dyť Vám pani říkám, musíte chodit dřív. Já sem už v půl šesté vyjížděl z Napajedel! Kdybyste si přivstala, tak máte taky!"

Zarazil jsem se, Napajedla jsou odsud tak minimálně šedesát kiláku, proč ten dědek jede z Napajedel sbírat houby až do Vracova? Vrtalo mi hlavou?

Dozvědět jsem se to měl hned v zápětí.

"To víte, Čunek nám zakázal chodit na Zlínsku do lesa, kvůli tomu africkému moru, tak jezdím na houby až sem." Vysvětlil dědek Amazonce, která na něj nechápavě hleděla, stejně jako já z houští.

"Aha, tož to je jasné, z tej  Afriky k nám nikdy nic dobrého nedošlo?" Přikyvuje Amazonka.

"Ale to ste mě nasral, že ste mně to šecko vysbíral !" Dodala.

"Tak se nezlobte a můžu Vás o něco poprosit?" Snažil se smířlivě dědek naklonit nadurděnou ženu.

Ta jenom vzdorovitě vystrčila bradu a čekala co bude chtít.

"Já jsem se tady paní totiž ztratil, nemůžu trefit k autu. Ten les je tady furt stejný a ty cesty vypadají všechny stejně , jak bych prosím došel za hřiště?"

"Tož.............. to je jednoduché. Běžte furt rovně a asi za kilometr je rozcestí, tak běžte pak doprava a dojdete k autu." Ukazovala vehementně Amazonka a opustila dědka v lese.

Dočistil jsem hříbky, nakonec byli na místečku tři malí a jeden trochu větší a pokračoval jsem ve sběru.

Proderu se borovým houštím na druhou stranu, oprašuju si vodu z rukávů a vybírám jehličí napadané za krk a v tom na mýtinku z druhé strany vyjde Amazonka.

Zmerčí můj skoro plný košík a spustí:

"Kurňa a daší takový! Hergot chlapi, čert aby Vás vzal! Všecko ste mě vysbírali. Všecko!"Spustila na mě bojovně.

" Paní, já mám takový pocit, že Vy jste toho dědu schválně poslala špatně! Na tom rozcestí měl přece jít do leva a ne do prava !" Nedal jsem se  a spustil jsem na ni rázně.

"Tož no a co? Vůbec se mně  nelíbil. Když bude pěkně rajzovat takových šedesát kilometrů furt směrem na Hradiště a pak na Zlín, tak dojde za dva dni do tych svojich Napajedel." Rozchechtala se, jako když se převrátí náklaďák plný železného šrotu.

" Co nám sem furt lezou Ti cizáci?? Já to tady pane hlídám. Su členka místní domoobrany "Vracovští hraničáři!"" Dodala hrdě.

"No........... ale proč proboha Hraničáři?? Zeptel jsem se nechápavě.

"Vždyť ve Vracově přece nevede žádná hranice, tak proč zrovna Vracovští hraničáři??? To nechápu?? A proti komu to tady hlídáte?" Drbal jsem se rozpačitě na hlavě.

"Ále nebuďte hnidopich. Důležité je, že my Vracovští Hraničáři sme na stráži. Rozumíte, hlídáme to tady proti tym "Slimákom!""

"Proti slimákům??? To jako, že hlídáte houby proti tomu, aby je neožrali slimáci??" Ptal jsem se nechápavě.

" Ježiš chlape vy ste fakt vemeno!" Kroutila ženská nechápavě hlavou a potáhla si opasek s maskáčema až pod prsa.

" To je krycí název samozřejmě! Rozumíte, hlídáme to tady, aby sem nedotáhli  ti muslimáci černí z Afriky, aby nám tady nedělali bordel. Já volím Tomia, co Vy?" Zeptala se výhružně.

" No.................. já.......už radši půjdu, košík mám plný." Rozloučil jsem se raději a rychlým krokem jsem vyrazil k rozcestí.

Amazonka mě ještě dlouho sledovala podezřívavým zrakem, pracky složené na ocelových ňadrech.

Hergot. Ještě, že jsem se vypařil!

 Ještě by usoudila, že jsem kolaborantský "Sluníčkář a rozhodla se přišpendlit mi volební leták Tomia Okamury rovnou na záda.

Taková Vracovská Hraničářka Vás určitě houbařským nožíkem trefí přesně mezi lopatky i na dvacet metrů!!!!!