Naštěstí jsem nikdy nepotkal žádnou nymfomanku.

Tyhle ty raně podzimní rána jsou mnohdy psychický náročný.

Děcka se furt ještě tváří, že mají prázdniny a donutit je opustit barák v čase, kdy ještě stihnou přijít do školy a dát si papuče, je takřka nadlidský výkon. Manželka je samozřejmě z toho náporu vystresovaná a po práci ještě obráží papírnictví a kancelářské potřeby a shání ty jediné správné sešity. A člověk je tak nějak lehce přinasranej, že už je ráno chladno a léto je v háji a "Zima se blíží!" Jak říkali v tom serošu, co se tam furt souloží, vraždí a hraje o trůny. 

A že si těch Her o trůny taky ráno užijeme, když se máme vypravit všichni ve stejný čas do světa. Rytmické bušení na dveře od toalety je taková naše domácí ranní zvuková kulisa. Jen do toho něco přirapovat a může to jít na MTV Třeba :

KDO ZAS SEDÍ DVĚ HODINY

NA TOM NAŠEM HAJZLU?

NEMĚLS TÁTO OD RODINY

 VYSEDÁVAT VE ŠPINAVÝM PAJZLU!

VYCHLASTALS TAM TŘI ZELENÝ

ŠESTKRÁT PIVO A  O PŮLNOCI SNĚD OŘÍŠKOVOU MILKU.

A TEĎ STÁLE NACHMELENÝ

MÁŠ NA MÍSE DOST OŠKLIVOU CHVILKU?

YEAH, YEAH!!!!

Člověk radši vystřelí bez snídaně a jede si ji koupit do nějakého toho supermarketu.

Takže dneska si tak jdu se zbytkem včerejšího splínu po parkovišti u Tesca, zastrkuji vozík s nákupem do ohrádky a zaslechnu výživný hovor.
Tři bezdomovci stojí u popelnice a z jejího deklu mají snídaňový stolek. Zadumaně pijí raní kávu z automatu, přikusují Croisany a debatují s čisťounkou důchodkyní, která se jim tam nějak připletla.
Okamžitě zastavím a upravuji tkaničku na botě, drbu se na hlavě, pozoruji zadumaně nebe, jen abych mohl chvíli poslouchat. Nejčistější bezdomovec právě líčí staré paní svůj životní příběh, proč skončil na ulici. 

Málem jsem puknul smíchy. Pánovi zničila život vilná středoškolská profesorka literatury, která se do něj na jeho studiích vášnivě zamilovala.

 "Paní, rozumíte, byla potvora třikrát rozvedená! Pani, prostě děsná mrcha a nymfomanka! Naháněla mě tak dlouho, až mě dostala  do postele. A já z ní pak půl roku nevylez. Já byl hotový otrok sexu. Takže jsem musel nakonec ukončit předčasně studia a  zničil si celej  život."

"Pani, ale chápejte, já byl tehdá panic a o sexu jsem nevěděl nic! Můj život byla jen matematika a fyzika." Prohlásil na závěr příběhu pán pateticky, utřel si slzu z řas a z placatky rumu si dolil do kafe tak na tři prsty rumu.
Ach ty ženy. Napadlo mě.  Zase kvůli nim přišel svět o jednoho nadějného jaderného fyzika. Jaderná fúze mohla být dávno vyřešena a lidstvo mohlo mít levný a nevyčerpatelný zdroj energie.

Důchodkyně s otevřenými ústy hltala ten životní příběh a pokyvovala šedou hlavičkou. Pootočila se na dalšího bezdomovce a osměleně se zeptal:

"A vy jste proč na ulici? Taky vás zničila ženská?"

"Taky paní a ne jedna." Přitakal zastřeným basem zanedbaný muž a zahnal chlad mohutným lokem z placatice s tuzemákem.

" Já byl třikrát ženatej. Třikrát jsem byl na kolenou a třikrát se zase zvedl, jednu dobu jsem platil šestery alimenty. Ale ta poslední mě zničila úplně, barák zůstal jí a dluhy mně. Jenomže já si zase tady na rozdíl od kamaráda nemohl pomoct. Já dělal údržbáře v Šohaji, tam ženský šily košile. Rozumíte noční a na ní já, já byl tehdy velkej fešák pani, takže na té noční já a šedesát švadlen. Jéžiš, kolikrát já byl skoro znásilněnej!"

Paní smutně pokývala hlavou a tázavě se zahleděla na posledního bezdomovce.

"No... na mě se dámo nedívejte!  Já nejsem žádný ztroskotanec. Já prostě jenom trochu chlastám no. No trochu dost chlastám. A vůbec, neměla byste nějaký drobný................? Na polívku!"

A tak se mi ta špatná ranní nálada najednou úplně spravila.

Kruci, dyť já měl vlastně v životě strašnou kliku. Díky bohu jsem za celej  život nepotkal žádnou nebezpečnou nymfomanku! Ani jednu!!!

Chvála Bohu!!!!