No tak jsem to přežil. Pan Lička se mi diví, jak to, že jsem nepřestal psát, prej po takové náloži od čtenářů,ale já nepřestal. Pan ekonom Sedláček napsal k tématu, že Češi jsou zlí, protože jsou nešťastní. Nejsou zlí samozřejmě všichni a ne všichni ti zlí jsou nešťastní. Je to teď hodně vyhraněná doba.Smutné je , že je vlastně zaviněno několika osobnostmi české politiky v čele se Zemanem a Babišem, kteří skvěle manipulují davy a hrají na ty nejnižší lidské pudy a jde jim jen o koryta veřejné peníze.

Jednou se z toho probereme a budeme se divit, proč jsem v té krásné době blahobytu takhle blbli. Přeji hezký den David

Tak si Idnes pospíšila a SHODOU OKOLNOSTÍ zrovna právě teď vyšel článek o otřesných podmínkách v řeckých uprchlických táborech. Řeklo by se, že má M.Šojdrová štěstí. Nemá. Protože onen čistě náhodný článek ji usvědčuje ze lži:

: „Musím ale říci, že je o ně postaráno dobře. Jsou v bezpečných zónách, chodí do školy apod.

Zdroj: https://petrpetrburian.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679507

https://www.sojdrova.cz/zpravy/2018/04/michaela-sojdrova-navstivila-uprchlicke-tabory-a-hotspoty-v-recku

"Lidskost je kamarádi to, co nás odlišuje od zvířat a kreatur jako byl Dolfi."

Zdroj: https://vlkdavid.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679448

Lidskost je vlastnost lidí, takže používat ji k nějakému srovnání se zvířaty je trochu mimo. A jak jistě víte, ta lidskost není vlastní všem lidem. Naopak zvířata oplývají vlastnostmi, o kterých by se některým lidem mohlo jenom zdát.

Víte, Davide, svým příspěvkem o "správňáctví " jsem řekla vše. včetně zásadního argumentu že nejde o děti ale dospělé muže - jak jsme se dozvěděli a jak mají zkušenost v zemích kde migranty vítali....

Velmi úsměvné mi potom přijde číst příspěvek "správňáka nejsprávnějšího" který u jednoho článku "diskusi nečte aby si nepokazil dojem z článku" (a nemusel tak být konfrontován s realitou) a ve Vašem případě se (opět) se skupinou "správňáků" odmítáním reality pasoval do role "intelektuálů".

Už dlouho sem chodím s tím že se baví různými bizarnostmi....

Dnes opět za jednu blogerovi - diskutérovi - intelektujálovi (nikoli Vám) za bizár.

A druhý za odvahu kterou se pasuje na "elitu" aniž by si - pan Vodvářka - viděl na špičku nosu.

Omlouvám se, že neodpovídám na všechny diskusní příspěvky, ale jednoduše to nezvládám časově a na některé výpady se mi ani odpovídat nechce.Moje žena mi vždycky nadává, že to psaní blogů je absolutní ztráta času, který bych mohl využít k něčemu smysluplnějšímu.Zejména pak psaní blogů o politice a aktuálních tématech. A má samozřejmě pravdu.

Můj blog pravděpodobně ničí názor nezmění, nicméně si myslím, že mám také právo na svůj občanský názor i když je diametrálně odlišný od názoru většiny diskutujících. Je to těžké mít odlišný názor od většiny diskutujících. Je těžké nechat na sebe pršet všechnu tu negaci a někdy až skoro nenávist. Mohl jsem si v pohodičce napsat další humorný nostalgický blog o mém dědovi a dostat samé hezké milé reakce.

Ale já se přiznám, chtěl jsem Vás štípnou do tváře. Byl jsem zvědav jak budete na můj názor reagovat, jak se promění Váš vztah k mému psaní a mně.Chtěl jsem vidět jak akceptujete zcela odlišný názor(za kterým si stojím). Protože celý problém současné České republiky je netolerance.

Můj blog jsem napsal pod dojmem diskuse pod blogem pana Václavka.

Děkuji všem(opravdu všem) za diskusi. Jedno přísloví říká, že "Velkorysost je výsadou králů." Kéž bychom jí byli ve vztahu k těm slabším a ubožejším alespoň trochu víc schopni(tím slabším nemyslím samozřejmě sebe)

Mně tento blog a diskuse pod ním přinesl jedno předsevzetí. Budu se sám v sobě snažit najít víc tolerance při diskutování pod blogy ostatních kolegů a trochu uberu a budu si více vážit odvahy blogerů otvírat diskuse pod blogy o níchž opravdu předem víte , že pod nimi dostanete naloženo.

Přeji hezký den David Ještě se sem do diskuse vrátím.

Paní Vlková je praktická a moudrá žena. Z článku:

----------------------------------------------------------------------

Moje žena mi vždycky nadává, že to psaní blogů je absolutní ztráta času, který bych mohl využít k něčemu smysluplnějšímu.

Dívám se, a ani se nedivím, že ti tzv. přátelé se v diskuzi raději neukázali.

Není důvod, raději si počkají na jiné Veselejší) téma, např. z prostředí velkopodnikatelského nebo o mužských bradavkách apod.

Ne, že by to bylo k popukání, ale při velké skromnosti se to dá strávit a hlavně, nikomu to neublíží.

Po tomto článku se pouze zvedla ještě výše laťka nevole. Na druhou stranu, jsem se o těch "sirotcích" v diskuzi dozvěděl nové a zajímavé věci.

Tímto za ně mnoha diskutujícím děkuji.

Blog mi formou i obsahem asociuje knížku Říkali mi Leni, kde bylo české děvčátko odvezeno do Německa k adopci.

Také jsem si na ni vzpomněla... Autorkou té knihy je Zdeňka Bezděková, která popsala příběh desetileté holčičky, která byla daná na převýchovu do německé rodiny. Přestože šlo po 2. světové válce o hodně složitou dobu, s maminkou se nakonec našly. Tu knížku jsem četla době, kdy mi bylo stejně let jako Leni/Alence a bulela jsem nad ní tak, že jsme museli knížku sušit.

Šojdrová má jiné než sentimentální důvody podle ní by česká pomoc pěti desítkám dětí zlepšila vyjednávací pozice České republiky před podzimním jednáním o revizi celoevropské azylové a migrační politiky, takzvaném Dublinu IV

není tajemstvím že Asad posílá bojovat už i nezletilé kluky jestliže v táborech převažují chlapci této věkové kategorie má to tedy důvod-pokud lžou o tom že jsou sirotci je to sice nemorální ale pochopitelné-komu z vás by se chtělo jít na jatka?

Davide, a co vaše děvčata, ty mají stejný názor jako vy

Myslím, že v zemi kde nemají některé děti na obědy je to dost rozporuplné ...

Ještě stále patříme mezi ty šťastné země s vysokou životní úrovní, jakou by nám mohla závidět větší část světa.

Bouře vyvrhla na pláž spoustu hvězdic, které zde postupně hynuly. Přišlo se podívat spousta lidí. Mezi lidmi byl také jeden chlapec, který přišel s tatínkem. Smutně se na hvězdice díval. Všichni je jen pozorovali a nikdo nic neudělal. Náhle se chlapec vytrhl tatínkovi z ruky, zul si boty a ponožky a rozběhl se na pláž. Sklonil se, nabral do ručiček tři malé hvězdice a běžel je hodit do vody. Pak se vrátil a celou akci opakoval. Z betonového chodníku na něj volal muž : "Co to děláš, chlapče?" "Házím ty hvězdice zpátky. Jinak tu na břehu všechny pomřou," odpověděl chlapec v běhu. "Ale vždyť jich tu jsou tisíce! Stejně je všechny nestačíš zachránit," zavolal na něj muž. "A stejné je to i všude kolem, na tom nic nezměníš! "Chlapec se usmál. Vzal do ruky další hvězdici a hodil ji do vody se slovy: "Ale pro tuhle jsem to změnil!!"

.

Pro případné přijetí si lze stanovit kritéria, aby se minimalizovala rizika, kterými se všichni odpůrci ohánějí - věk, pohlaví, ověření identity, chování, z táborů v Řecku či Libanonu atd. Nejde jen o peníze, jimiž lze zaplatit "servis" někde jinde, ale také o to, že chybí kapacity, které by tento servis dělaly.

Situace mi připomíná argumentaci vedení České televize na zinscenovaný "výbuch atomovky" v Krkonoších skupinou Ztohoven, že to mohlo spoustu lidí vyděsit. Na to reagovali "Všem vyděšeným k smrti se hluboce omlouváme."

V tom s Vámi za sebe bez výhrad souhlasím. Ale to je pak zcela jiný "příběh" a zcela jiná situace, než ta, která tady budí současnou emotivní a manipulativní explozi, která mi vadí.

Protože se prostě ve skutečnosti nebavíme o tom, že by v Řecku čekalo 3 500 sirotků (což je veřejnosti předkládáno, jako by se jednalo o poměrně malé, skutečně bezprizorní děti, které jednoznačně nikoho nemají). Jen během dneška se vyjádření (a to i od paní poslankyně EP) výrazně "změkčuje" a současně stoupá její neklid při vyjadřování. Prostě vypustila cosi neověřeného a možná jen neuváženého, co už si žije vlastním životem a s potřebou skutečné pomoci to má pramálo společného. Domnívám se, že si to ve své pozici nemůže dovolit. Ostatně, má kolem sebe slušný aparát lidí k tomu, aby informace připravili dobře a tak reálně, aby se jimi vláda měla důvod zabývat.

Jinak souhlas. Nemůžeme zachránit celý svět. Ale někomu pomoci můžeme. Jen je prostě potřeba vědět komu, zjistit, co potřebuje a podle svého uvážení mu pak pomoc nabídnout. Jinak je to opravdu jen takový prapodivný výkřik.