to p.s. me rozsekalo

pekny prazdniny, Vlcaku

Super blog. Už nemám děti školou povinné, tak mi to ani nedošlo, že jsou prázdniny. Jak já je milovala. Tedy dcera ještě studuje, ale to už není povinnost. Mi příjde, že ji to i baví, netuším po kom.

Díky Dano

Trošku nadsazené , ale tolik je v tom pravdy ....

Díky za přečtení.

Koncem června všem učitelům říkám, že jim prázdniny utečou jako voda. A začátkem září jim říkám: "Vidíte, já vám to říkal...". Proč mne nemají rádi...?

tak hlavně že učitelstvo i žactvo přežilo další školní rok ve zdraví

Nejen ve zdraví, ale stále více mě potkávají velmi dobré zprávy o stavu vědění nastupující generace. Jen namátkou....vnuk mého životního přítele je ve věku 19 let a od října začne studovat dvě vysoké školy v Praze a vážně uvažuje o fakultě psychologie v jiném městě. Totiž připravoval svoji mamku k přijímačkám na fakultu psychologie a tak se i on sám přihlásil a uspěl! Geny našich předků se nezapřou a proto jsem optimista, bude líp...protože takových chlapců a děvčat je vícero. Oni myslí a jednají jinak, líp,

Pro odlehčení, poslechněte si co nyní já mám ve sluchátkách:

https://www.youtube.com/watch?v=KD1BifgIVcI&list=RDjCkRkhW51Uw&index=29

Pan Neckář...

Také jsem u vysvědčení slýchávala, že se učím pro sebe. Pokud jsem vůbec někdy dostala za něj dárek, tak snad jenom maličkost, ani to se mi nějak moc nevybavuje. A po maturitě s vyznamenáním jenom ohodnocení, že mít pěkné známky je samozřejmé. Žádná oslava. Alespoň trochu uznání mi chybělo. Takže, vždy se najde u potomka něco k pochválení a pak... už jenom šťastné prázdniny

a teď si představ,že já mám na vysvědčeí svátek..takže nejen, že jsem se učila pro sebe, ale právě za to výzo,jsem slýchala-buď ráda, že ještě nedostaneš..a to nebylo nikdy tragický,jen holt samý nikdy nebyly, ale vyznamenání vždy....

Tož děcka děkujem, že nás z toho vysvědčení neklepla pepka!

Davide, já tak miluju ty Vaše blogy psané ve skvělé nadsázce, takže dneska jste mě fakt moc potěšil! Vaší formulaci: "...abyste sa naučily ráno vstávat a nechodily pak pozdě do práce," se směju potolikáté, pokolikáté dnes Váš blog čtu, to znamení po třetí.

Když si tak matně vzpomínám, když byl den vysvědčení, plížily jsme se, my děcka tak, aby jsme na sebe moc neupozorňovaly, o nějakých odměnách nemohla být řeč. "Šak sa učíte pro sebe", dodával otec, když se mu v ruce preventivně třásl šlaušek na víno a měl vlastně pravdu.

Jitko přesné. A měli ti naši rodičové pravdu. Jitko, zdravím...

Taky jim to všem přeji.