Ty taky hraješ ty automaty?

"Ty vole, po novém roku je to v pytli, dáš si se mnou jednoho Capitána?" Přivítal mě hospodský Karel ve své od nedávna nekuřácké, poloprázdné ratejně.

Zbytek štamgastů, co psychicky přežili cigaretovou prohibici, se vyhříval na zahrádce na posledních paprscích ubývajícího slunce. Pivo museli statečně prokládat něčím pro zahřátí, aby tu raně podzimní studenou "Opalovačku" vydrželi. Zářijové slunce už hřálo jen tak na půl plynu.

"Karle co vyšiluješ? Lidi chodí, pije se, začal jsi zase vařit, nějak to přežiješ." Chlácholil jsem ho a kopnul ruma do svojí plechový držky.

"Ty vole, ty si myslíš, že ti dědci budou v únoru olizovat z půllitrů rampouchy na zahrádce a hulit u toho Camelky s velbloudem? 

Budou sedět doma se starou, chlastat hnědou vodu z plechu v akci z Lídlu a hulit do záclon. A navíc, od novýho roku nám seberou automaty! Vždycky mně ty dvě bedny vydělaly aspoň na nájem. Dáš si ještě jednoho?" Dodal  depresivně hospodský.

"A on to ještě někdo hraje ty automaty? Já tam nikdy nehodil ani pětikačku. Stejně Karle, víš vydělávat na lidské bídě je hnus." Pustil jsem se na tenký led. 

"Jo je, ale když je někdo vemeno, tak je vemeno a já potřebuju na nájem !"Uzavřel to Karel.

"Karle, a ty ty bedny hraješ taky?" Zeptal jsem se zvědavě.

"No od to ho velkýho průseru už ne." Zamrmlal do plnovousu.

Tázavě jsem na Karla pohlédl a pobídl ho :

"Dones dalšího Capitána a vyprávěj." Povzdechl si a a odšoural se pro celou flašku k výčepu.

"To je srdcervoucí vyprávění!" Dodal a spustil:

"Ještě tak před deseti lety se v bednách točily velký prachy. Já měl asi tři rómský rodiny, co mi tam naházely všechny dávky a invalidní důchody, štamgasti tam rvali výplaty a prémie a  dost často se stávalo, že když někdo prodal barák, tak tam za tři  dny narval sto padesát tisíc. Zatímco Ti pitomci postrkovali celou rodinu ke třetí exekuci, mně to ve dvou hospodách hodilo od loterijní firmy měsíčně i sedmdesát tisíc.

Musel sis to ale hlídat, aby moc nevyhrávali. Rozumíš, ty bedny byly nastavený tak, že většinou tak po čtyřiceti litrech na tom počitadle, jak to ukazuje výhry, někdo vyhrál.

Většinou to vyšlo, takže profíci, co u toho sedí celej den a naházeli tam celej svůj život, jak viděli, že je v banku třicet sedm litrů, tak jsi je od bedny neodstavil. Jenomže ony byly vždycky ty bedny propojený takže, když jsi měl dva automaty, tak to samozřejmě mohl vyhrát i někdo jinej na druhý bedně.

Jednou leštím půllitry a zrovna se jeden gambler odvalil od automatu, že mu došly prachy a ať mu půjčím pět litrů, že už brzo vyhraje.

Mrknu přes cigáro na bednu a v banku je třicet osm tisíc. Tak jsem ho vyhodil z hospody, stejně už mi pět dlužil. V hospodě skoro nikdo nebyl, tak jsem z trezoru sebral prachy a že to musím vyhrát. Je tam skoro čtyřicet, tak to za chvilku musí dát.

Nejsem žádnej amatér, tak jsem to vrtěl na obou mašinách současně, jasně že se tam přivalili další hráči, ale já na ně vždycky jen zavrčel, ať táhnou a na tu bednu mi nesahaj.

Do háje, naházel jsem tam dvacet litrů a nic. Jackpot se trochu navýšil, ale furt nic. Připadal jsem si, jak cvičený opičák, jak jsem furt mačkal ty tlačítka a  začínaly mě bolet bříška na prstech.

Zamkl jsem hospodu a zavolal starý, že jedu přes noc nonstop na výhru a tak jsem to vrtěl celou noc. Vychlastal jsem dva litry kafe, flašku Jacka Daniellse a ráno se vzbudil na blikajícím automatu.

Do prdele, já už tam naházel čtyřicet litrů, výhra se zvedla na necelých šedesát a furt nic. No, teď už toho přece nemůžu nechat , když jsem tam narval takový prachy, to už musím vyhrát!

Tak jsem vyhnal od dveří notoriky, co chtěli ruma a pivo na cestu na šichtu, vyvěsil ceduli, že je sanitární den, jednu bednu vytáhnul ze zásuvky a mastil dál. Na pravý ruce jsem měl puchýře jak dvacetikoruny. Žena mi posílala nenávistný smsky, protože myslela, že jsem u nějaký fuchtle, ale já furt statečně točil válce na bedně.

Už mi ty idiotský jablka, hrušky a zvonečky rotovaly v lebce i když jsem zavřel oči.

Průser nastal odpoledne, kdy jsem tam naházel víc, než byla možná výhra. Jenomže já toho už nemohl nechat, protože teď už nešlo o výhru, ale jen o to, prohrát co nejmíň. Takže další dva litry kafe a krátké zdřímnutí na koberci u bedny. Vždyť já už tu zatracenou bednu hrál asi třicet šest hodin!

Zíral jsem napjatě na Karla a dolíval mu rum.

"A co Karle, vyhrál jsi  nakonec?"

" No vyhrál a nevyhrál. Když mi to konečně dalo, tak byla výhra asi sedmdesát šest tisíc, ale já tam vole musel naházet dohromady devadesát osm! Takže jsem byl dvacet v mínusu, pravou pracku oteklou a lehce ochrnutou, stará mi vyhodila před barák kufry, dalších dvacet litrů ztráta na tržbě, popraskaný žilky v obou očích a tlak skoro dvě stě.  A o těch idiotských zvonečcích se mi zdálo ještě půl roku.

Takže kamaráde, to gamblerství je pěkná fuška, kolikrát jsou to sakra tvrdě vydřený prachy. A od tý doby už prostě nehraju, jenom inkasuju."

Karel dopil posledního ruma Capitána a smutně prohlásil:

""No jo a od novýho roku mám utrum. S automaty je konec úplně. A takový hezký časy jsem s těma "Pirátama" prožil ! A co mi zaplatí nájem za hospodu, to teda nevím.

Měl by sis tam aspoň desetikačku taky hodit, je to kus historie a už to nikdy v hospodě nezažiješ, jenom v herně a tam ty ani nepáchneš."

A smutně se odšoural pro účet.

Zaplatil jsem a  chvilku jsem u dveří s vrácenou dvackou stál u té blikající rádoby výherní bedny a přemýšlel, jestli ji tam fakt nemám symbolicky hodit a aspoň jednou v životě protočit ten "Ovocnej salát". Nakonec jsem ji ale jen zastrčil do kapsy a odešel domů.

Kašlu na to, hodím to radši dceři do pokladničky. Karel se o sebe bude muset postarat sám!