Jak jsem lovil letní slevy.

Jednou za rok i mne manželka donutí, abych s ní šel nakupovat.Je to vždycky dost děsný. Pevně věřím, že na světě existuje chlap, který umí skvěle nakupovat ve slevách a navíc ho ještě nakupování takového sexy sortimenu, jako jsou domácí potřeby baví. Já to tedy rozhodně nejsem. Pokud nějakého takového muže znáte, stiskněte tomu individuu bez fantazie prosím za mě  pravici.

Tak  jako každoročně 1x za rok podlehla moje žena i letos vábení výhodných nákupů. Obdrželi jsme slevovou kupónovou knížku od nedalekého obchodního domu a moje manželka rozhodla,že je tam spousta věcí, které nutně potřebuje. Po loňské zkušenosti z podobného nákupu, kdy mi baba u pokladny, poté co jsem vyskládal pečlivě navršený vozík bratru za 7000 Kč v akci u kasy a vystál půlhodinovou frontu, s úsměvem sdělila: „Pane, to jste se špatně podíval, tady vzadu je napsáno (písmo o velikosti psí blechy), že akce je až od zítřka," takže jsem zaplatil plnou cenu 9000,- a odkráčel středem, jsem letos pečlivě nastudoval všechna data a zapojil i manželku, která má ceny v malíčku. Já teda taky často nakupuju, ale prostě kolik stojí froté prostěradlo anebo želé do wc mísy  je mimo chlapské chápání. Takže manželka  si před-tipovala, co by se jí hodilo, co je výhodné domů a co do firmy a bez čeho nemůžeme dále žít, já jsem vzal vše, co jsem našetřil plus igelitky, vyklidili jsme kufr od auta, děckám pustili pohádku a vyrazili jsme do Zlína.

Jeli jsme pozdě večer, aby tam nikdo nebyl, ale jak bylo vidět na skoro plném parkovišti, podobný nápad měli i ostatním „Mistři slev". Poprvé jsme se zasekli 10 metrů za kasou u termoprádla.Ono už vůbec prodávat v červenci termoprádlo je podezřelé samo o sobě. V letáku napsáno: „Sleva 20% na kupon na termoprádlo vyfocené na přiloženém obrázku." Našli jsme podle obrázku termoprádlo a hodili do koše. Chválím manželku, nedělala s tím caviky,  jen se v tom asi 30 minut přehrabovala. Další kupon byl na froté prostěradla firmy XY a další kupon byl na povlečení od firmy XY. To už bylo horší. žena se snažila o ladící barevnou kombinaci, ale ty barvy prostěradel s povlečeními dohromady neseděly. No asi po 40 minutách se nám podařilo to zkombinovat a  já jsem už trošku zuřil a manželka litovala, že jela se mnou na nákup. Nebyly nám úplně jasné počty možných zlevněných balení, no ale za dalších 15 minut jsme vítězně odjížděli do oddělení kancelářských potřeb. Zde  jsme uplatnili zlatý kupon 30% sleva na jakýkoliv vybraný výrobek z oddělení kancelářské potřeby. Trošku jsme přemýšleli, ale asi za 15 minut jsme se shodli, že koupíme velké balení papíru do tiskárny. Vybrali jsme ten, co kupujeme vždycky. V tom nám za regálem padl zrak na 6 okysaných, otlučených, obrovských, kartonových beden plných balíčků s prostěradly a povlečeními podivných barev. Materiál z kterého byly vyrobeny byl od pohledu prapodivným výplodem nějaké čínské chemičky.

 Po přečtení vývěsky jsem s děsem zjistil, že tohle jsou ta povlečení a prostěradla firem XY na které je ta sleva. Takže jsem se vrátil 3 kilometry mezi regály, odnesl a švihl do regálu původně vybraná prostěradla a povlečení,která v akci nebyla  a jal se s manželkou vybírat z 6 beden.  Začalo mi škubat levé oční víčko. No bylo to těžké, design lůžkovin byl jako z Tyrolských ložnic softerotického filmu německé provenience z roku 84´,  kde skotačí kníratí Tyroláci v kožených kraťasích s copatými blonďatými pornoherečkami jménem Heidi v péřových duchnách s kostkovanými prostěradly. A Heidi při tom vykřikují "Oh mein Gott er ist so gross." No nic. Nakonec jsme vybrali nějakou škrábavou, svědivou hrůzu a v tom jsem si všiml, že na zemi za lůžkovinami leží ještě jedna obrovská bedna s termoprádlem v akci. No termoprádlem, prostě to byly normální nátělníky a ještě všechny fialové, evidentně to byly ale ty jediné, které byly ve slevové akci. Zuřivě jsem se v amoku vrhl do bedny a vztekle tam zahrabal původně pracně vybrané termoprádlo včetně slevového kuponu .

V tom se objevila prodavačka neurčitého věku s visačkou „Vedoucí úseku zlevněného zboží" a začala na mě ječet fistulí. „Pane co to tady vyvádíte, my to tady máme vzorně srovnané a vy nám v tom děláte binec to si teda uklidíte a zpětně roztřídíte pane!!!" Ruply mi nervy. Naklonil jsem se k ní, zatvářil jako Hanibal Canibal a zavrčel „Ani na to nesáhnu Babo!"

„Ochrankáááá, ochrankáááá, napadení personálu!!!." ječela fistule. Krátkodobě zbaven příčetnosti jsem se vrhl do bedny a začal jsem plnými náručemi přehrabovat fialové nátělníky a ještě hloub zahrabávat původně vybrané termoprádlo. V tom přiběhl chlap v uniformě. No chlap, spíš chlápek, výška 160cm váha asi 42 kg na nohou kanady, černé kalhoty a černou košili s obrovským zlatým odznakem „King Security“,mohutný knír a kudrnaté vlasy „Na Jágra" A hned spustil „Ooooookamžitě tttttttoho nnnnenechejte pane, nnnnebo  zasáhnu" Dál jsem míchal ty děsivý fialový hadry. Oba se mi pověsili na ruce a snažili se mě odtáhnout od bedny. Běsnil jsem, kolem se srocovali nakupující. Musel to být děsný pohled. Uprostřed fialových nátělníků se zmítal 120 kilovej chlap jako hromada a na jedné ruce mu visela paní vedoucí a ječela fistulí a na druhé koktavý ochrankář. Setřásl jsem babu a sekuriťáka hodil  do bedny s nátělníky. Vyskočil jako čertík z krabičky, vytasil pepřový sprej, namířil na mě a koktal „Nnnnech tttttoho , nebo ssssssssssssstříknu!!!!"

Naštěsttí mne v tom okamžiku manželka chytla oběma rukama za hlavu, otočila ji k sobě, ledově se mi zahleděla do očí a důrazně nařídila „Okamžitě se uklidni!!" Sjelo to země jako blesk a začal jsem se smát. Napřáhl jsem ruku k sekuriťákovii a omluvil se „ Promiňte pane, moc se omlouvám, je děsný vedro a já nemám dneska den."

Poté co jsem s manželkou naskládali rozházené nátělníky do bedny (za pečlivého dohledu sekuriťáka a vedoucí) jsme odkráčeli do dalšího oddělení.  Sekuriťák nás asi z deseti metrů bděle doprovázel a s prstem na spoušti „Pepřáku"monitoroval po celý zbytek nákupu.

Pak jsme ještě vybrali za tři stovky jakousi domácí potřebu co nepotřebujeme , abychom na ni uplatnili "Zlatý kupon" pro oddělení domácích potřeb a jeden elektrospotřebič na kupon za akční slevu. Ten kupodivu měli a hned jsme ho zaplatili na vedlejší kase. Poslední využitelný kupón byl na toaletní vodu pro muže do podpaždí, tak jsme si šli přivonět co je to za "Omračující Krásu". Baba v oddělení voňavek nás naštěstí informovala, že "Ty už dávno nejsou, protože jich v akci bylo jen šest" Takže jsme dovršili košík zbytečnostmi a blbostmi, které  bychom  jinak nekoupili a jeli ke kase. Po cestě ke kase jsme se samozřejmě pohádali, protože mně manželka povytahovala ze boží slevové kupony, které jsem měl vzorně přiřazené k odpovídající položce. Poté co jsme vystáli frontu a vyskládali zboží na pás, jsem se dozvěděl, že na papír do tiskárny se sleva nevztahuje, protože je prej trvale v akci, ať si kupon vezmu na příští nákup. Takže jediné na co jsem nakonec dostal slevu, jsou hnusné kousavé prostěradla a povlečení, cosi do domácnosti za tři stovky a elektrospotřebič který mají na internetu ještě o 200,- levnější. Krvavě jsem zaplatil tu zbytečnou hromadu a vyběhl se vyřvat do tmy. Víčko mi škubalo ještě tři dny a od té doby, co jsem poštou obdržel další slevovou knížku z inkriminovaného obchodňáku  navíc v noci špatně spím.

Děsím se okamžiku, že tam moje ženuška najde ručníky, nebo utěrky co by se nám hodily.