Na shledanou jindy.

V poslední době si stále častěji pokládám otázku , jestli má pro mě nějaký smysl sem dále psát blogy. Přiznám se snažím se už delší dobu najít motivaci, proč by mne to vlastně mělo bavit, proč by to pro mne mělo smysl.

Vrozený exhibicionismus, který je nám všem blogerům vlastní, pomalu potlačuje přibývající věk, ostrost názorů se obrušuje a občas se přistihnu při tom, že jen zbytečně provokuju a zlobím zuřivce z diskusí. A to i přes to, že jsem si vědom, že to je to úplně nejzbytečnější na světě, protože jejich názory stejně nezměním. Ano diskuse pod blogy jsou tu občas docela ražné a já sám jsem se taky někdy úplně zbytečně nechal unést a sklouzl až k příliš velké razanci.

Možná bych se za to i měl trochu omluvit, ty sociální sítě dělají z člověka občas trochu blbce, ano ze mě taky. Tak jestli jsem vás tedy někdy nakopnul do bolestivého místa moc, tak se omlouvám.

Už jednou jsem odsud odešel a jednou se vrátil .Myslel jsem, že znovu najdu tu radost , kterou jsem kdysi z blogování míval, ale to se bohužel nestalo. Možná je to i tím , že už jsem vlastně za těch pár let řekl skoro vše. Možná je to tím, že už mě nebaví sem psát své veselé historky ze života a to zejména kvůli tomu, že se všechny teď odehrávají v mé práci, které se věnuju naprostou většinu svého času a mohly by být vnímány jako zakázaná reklama a tak se vlastně musím autocenzurovat a o práci nepsat, ale upřímně, mně se teď nikde jinde, než občas v práci za pultem nic veselého neděje a to kličkování mezi tím, co psát můžu a co ne, mě nebaví , strašně nebaví a tak o tom nepíšu radši vůbec.

 Já vím někteří z Vás si myslíte , že tady tím psaním jsem občas zviditelňoval své podnikání, ale ona představa, že mi blogování na Idnesu přineslo v minulosti nějaké zakázky je naprosto lichá .Spíš jsem o hezkých pár z nich přišel, což je mi rodinou neustále vyčítáno :-)

A tak bych chtěl říct  na závěr prosté "NA SHLEDANOU"

Nechci si, ale navěky zavírat dveře, třeba zase někdy třeba za rok pocítím tu nutkavou potřebu sdělovat světu svá moudra a zase se někdy vrátím a něco napíšu. Nevím jsem už asi dost starej, abych věděl, že platí "Nikdy neříkej nikdy!"

Blog dávám do Hydeparku, kam podle pravidel administrace patří a přeji všem hodně sil a štěstí do následujícího těžkého období. Držte se!