Olomoucký gastronaut

Dneska jsem měl v krámě v Olomouci zajímavého zákazníka. Přihrnul se jak velká voda a říká.

"Šéfe, když vy máte napsané venku na té ceduli, že prodáváte ty farmářské kuřata, jsou dobré? Je to kvalita?"

"No jsou pane, jsou třináct týdnů poctivě krmená na farmě na Vysočině a proběhnou se i po venku a v noci spí."

"Aha...... aha a máte je pravidelně?"

"Ano, jezdí každou středu." Větřil jsem pravidelného zákazníka.

"A kůžičky? Kůžičky máte?"

"Jak kůžičky? Jaké kůžičky myslíte?"

"No kuřecí kůžičky přece. Šéfe nebudete litovat, budu kupovat tři kila kůžiček týdně??"

"A to jako myslíte jen kuřecí kůže bez masa? Jako takový ořez?" Kroutil jsem hlavou, co to je za bejkovinu?

"A co s tím jako děláte?"

"Šéfe, vařím a peču speciality podle receptů Ládi Hrušky přece. Víte jak ženské letí na takové smažené Chipsy z kuřecích kůžiček s rozmarýnovou příchutí? Anebo taková tlačenka z kila kůžiček, to je delikatesa!"

Přiznám se , že když jsem si představil, jak jím tu tlačenku z toho kila kuřecích kůžiček, trochu jsem se zachvěl a žaludek se mi zhoupl jak zvon.........

Pane, omlouvám se, ale takovou věc tady neprodáváme. Máme jenom poctivé maso, žádné ořezové kůžičky.

"Hmmm.... škoda...." Zabručel zklamaně.

"Helča, nebo Monča by si určitě dala říct, ještě bych koupil nějaký krabičák a mohlo být veselo."

Odcházel ten olomoucký gastronaut smutně do náruče Dolního náměstí.

Hergot.............. proč jenom já si tak nějak připadám jako totální "KAZIŠUK?!"