Ukradená revoluce

Třicet jedna let po Sametu je naše demokracie v dezolátním stavu. Plná loajálních kývačů vlastnících tu správnou stranickou knížku. Plná prodejných pragmatiků, schopných prodat za pár drobných budoucnost svých děcek.

Třicet jedna let po Sametu je naše demokracie v dezolátním stavu.

Připomeňme si proč jsem vlastně tenkrát v osmdesátém devátém stáli na náměstích, zvonili svazky klíčů a v telecí euforii vykřikovali "Nejsme jako oni."

Čeho jsem se to vlastně tenkrát chtěli zbavit?

Třeba toho leváckého Moskvou dirigovaného starce na Hradě. Sotva se držel na nohou, občas už jen hloupě blábolil z kdysi jasného mozku zbyla jen vykotlána hlava plná stařeckého ega, unavený celoživotním politickým kličkováním a levárnami všeho druhu. Člověk, který nikdy nic pořádného nedělal, jen profesionálně politikařil, slizký jak plž, kladeč věnců a manipulátor davů .Tenkrát se jmenoval Husák.

Nebo všech těch okresních a místních papalášů. Povětšinou byli v předdůchodovém věku, ženské už je nezajímaly, prostata na hovno  a tak dělali politiku, zápasili o moc a hromadili majetky.

Majitelé té správné legitimace, pro které, žádné zákony neplatily a byli mezi všemi zdánlivě rovnými těmi výrazně nejrovnějšími. Ovládali své malé okresní a krajské vesmíry, rozdělovali v nich prachy prebendy a funkce. Scházeli se ve smradlavých nevkusných zasedačkách, kde chlastali a kuli pikle. Jak se tehdy jmenovali všichni ti zasloužilí soudruzi víme, každý okres měl svoji stranickou věrchušku.

A taky jsem chtěli, aby skončila likvidace naší přírody špinavými fabrikami a bezohlednými jézeďáckými landbarony.

Ano měli jsem plné zuby otrávených řek plných jedů a mrtvých ryb. Smradlavého vzduchu, špatně zoraných a zanedbaných polí, mrtvých lesů, mega lánů monokultur prostých jakéhokoliv života. Měli jsme plné zuby tutlání průserů a bezohledného nakládání s naší krajinou, půdou a životním prostředím. Nechtěli jsme už dál žít v zemi, ve které někdo otráví půlku řeky a nikdy se nic nevyšetří.

A taky nás štval ten bezbřehý politický marketing, do kterého nás soudruzi neustále vtahovali. Tehdy podpořen tisícovkami nástěnek, vývěsek praporků, plešatých Leninů, přiblblých kladiv a srpů stranickým tiskem plným servilních rozhovorů kovaných a spolehlivých redaktorů, manipulativních keců a lží odvracejících pozornost od skutečného stavu a provozních průserů zparchantělého režimu.

A taky samozřejmě ta tehdejší nesvoboda říct, nebo napsat svůj svobodný názor, protože pak většinou přišla represe ze strany úřadů. Zaklekli na Vás a posrali Vám celý život.

Dneska je všechno jinak! Jsme svobodní, bohatější a žije se nám líp.

Na Hradě sedí...........................................................................Echm z jiného konce tedy raději...........

Tak třeba: Dneska by si nikdo nedovolil otrávit řeku, aniž by nebyl odhalen a potrestán viník.......................................... no to asi sorry jako nebyl ten nejlepší příklad

Tak raději takhle: Naši vládní představitelé už přece dnes nelezou šéfovi Ruska do zadnice...............Echm.....................to taky asi nevyšlo.

Kruci, tak  jak to napsat slušně?

Vypadá to, že třicet jedna let od sametového převratu a jsem zase už ve stejných sračkách jako tehdy. Pohrobci těch, co nám tehdy otravovali život, jsou díky skvělému politickému marketingu a naší vlastní bezbřehé hlouposti a chamtivosti už zase na koni. Za pár kaček a prolhaných slibů jsou mnozí z nás ochotni prodat budoucnost svých děcek a vnuků

Pravda láska nevítězí pane prezidente. A s tím ukradeným sametem si současní papaláši leští svoje polobotky. Jen tentokrát nejsou ze Svitu Zlín, ale z italského boutique.

Ještě, že jste se toho nedožil............................Musel byste konstatovat něco ve smyslu:

"Naše země nevzkvétá!"