Asi už jsem dneska taky trochu černej.

16. 04. 2019 7:45:29
Když jsem přijal do rodiny romského přítele mojí dcery, věděl jsem, že to nebude lehký. Dokonce jsem dceři udělal kázání o tom, jak si zkomplikuje život a jaké bude mít problémy s lidmi okolo. A měla a má je samozřejmě pořád.

Když jsem přijal do rodiny romského přítele mojí dcery, věděl jsem, že to nebude lehký. Dokonce jsem tehdy dceři udělal kázání o tom jak moc si zkomplikuje život a jaké bude mít problémy s lidmi okolo.

A bylo to fakt těžké. Najednou jsem byli tak trochu černí celá rodina a jí to dávaly některé děcka ve škole docela dost sežrat. No a nám zase někteří naši kamarádi a taky rodina. Byli jsme najednou tak trochu černé ovce.

"Ti co nechají dceru chodit s cigošem!"

Přiznám se, bylo mi to většinou úplně ukradený. Rozhodl jsem se prostě mít otevřené srdce, nechtěl jsem se jednou sám před sebou stydět. A já prostě, když někoho jednou přijmu do náruče, tak jsem schopen se za něj rvát na krev a hlava nehlava.

Věděl jsem ale, že to bude hodně těžké i v samotné naší rodině. Víte nepřátelství cizích lidí, nebo posměšky od některých čtenářů tady na blogu nějak přežijete. Přežijete i ztrátu letitých kamarádů, ale když o vás pochybují vaši milovaní táta s mámou, to fakt bolí.

Moje dcera byla vždycky taková ta hezká princeznička a asi kdyby chtěla, mohla chodit s kýmkoliv. Mohla si třeba ulovit nějakého toho modrookého vysokého sportovce z lepší rodiny, co jeho fotříkovi patří půlka okresu. Ta holka je prostě takový ten zvonivý typ, co ho prostě kluci chtějí.(No uznávám, po mně to nemá)

Jak vyrůstala, já měl vždycky tak trochu strach, aby z ní nebyla taková ta povrchní holka, co dostane všechno co chce , taková ta roztleskávačka, co si najde dokonalýho, bohatýho blbce "Kena" bez smyslu pro humor, co jí zničí život a unudí se s ním k smrti.

No........... tak tohle teda zatím rozhodně nehrozí.

Láska s romským sirotkem z děcáku teda na počátku samozřejmě vyrazila dech i mně. Tohle teda rozhodně nebyl žádnej bílej princ "Krasoň" s ostře řezanou bradou, sen každého správného většinového fotříka. A taky jsem z toho jednu noc hodně blbě spal.

Ale já se v té obavě o dceru taky trochu za sebe styděl a řekl jsem si, že takový prostě přece nejsem a ji jsem takhle přece vychoval, aby byla otevřená a tolerantní a neposuzovala nikoho podle předsudků a prostě jsem se rozhodl, že jí budu věřit.

Zkuste taky někdy tuhle vlastně strašně jednoduchou věc, věřit svým dětem.

Víte, ty naše děcka vlastně vyrůstají v absolutně otevřeném světě a jsou v mnoha věcech tolerantnější a otevřenější než my. Občas je prostě fajn vyměnit si role, nechat se vést za ruku zase chvilku od nich. Třeba vám ukážou, že svět je mmnohem barevnější a nekončí tam, kde jste si doposud mysleli.

A tak jsem svojí dceři prostě důvěřoval, ale současně jsem se bál, jak velký problém s tím bude mít třeba můj táta, seriózní konzervativní pan právník na penzi a taky, že mi to asi bude dávat za vinu.

Že jsem jako nezasáhl a kluka neodehnal od vrat, nezašlápl ho do prachu, nebo ho v temné noci nezavezl někam za hranice okresu, nedal mu pár facek a nenechal ho tam.

Jsme totiž podobné povahy, já a táta. Takoví dva staří chlapáci ze staré školy, co se s ničím neserou.

To, že jsem si toho černého kluka z děcáku vzal nakonec pod křídlo, muselo být pro něj prostě nepochopitelné!

Myslel si, že jsem se zbláznil. Chápete to? Pro naši krásnou princezničku černýho chlápka z děcáku. Kdoví, koho ten jeho fotr vůbec zapíchnul nožem a co byla ta jeho máma zač, když jim ho sebrali.

Víte, já vlastně své rodiče chápal, taky svou dceru miluji a chci pro ni to nejlepší. A chápu, že jejich obavy vlastně pramenily z lásky a taky vím, že jedna tátova zkušenost s romským etnikem ho stála kdysi nejen všechny peníze, co měl tehdy u sebe, ale taky dost hnusnou chvilku s nožem na krku. Ale s tímle přece tenhle kluk neměl vůbec nic společného, teda kromě stejné barvy kůže.

A moje dcera je prostě s tím veselým černým chlapíkem z děcáku šťastná a to je přeci pro každého tátu to nejdůležitějjší. Štěstí jeho dcery.
Navíc, líbí se mi, jak ona je pro něj prostě absolutně vším. On by se pro ni klidně postavil komukoliv včetně mně. Nechal by se roztrhat na hadry, aby ji ochránil a tohle má u mě. Za tohle budu zase já stát při něm navždy.

Vím, že když je dcera s ním, vždycky přijde v pořádku domů a nic se jí nestane, Vím, že kdyby se jí přeci jen něco stalo, že by ji donesl domů třeba na zádech i kdyby měl na prahu našich dveří vypustit duši. Vím, že se jí snaží pomáhat se školou, že jí nedovolí kouřit marihuanu a občas ji i trošku srovná, když vymýšlí kraviny a vím, že se taky oba smějí stejným věcem, stejné věci je těší a mají společné sny

Vím, že se samozřejmě našli trochu dost brzo a nejsou úplně běžný pár, ale já prostě pochopil, že já táta můžu být šťastný, jen tehdy, když bude šťastná i moje dcera. A to rozhodnutí s kým bude šťastná, je prostě jen na ní samotné. Vždycky budu nablízku, vždycky ji budu chránit, ale svůj život musí prostě žít sama jak chce.

A co můj táta?
Dneska jsem mluvil s mámou a ta mi říká:

"A víš co? Tatínek říkal, že ten kluk vaší dcery je vlastně ze všech těch našich mladých "děcek" nejrozumnější."

"A včera, víš co mi řekl včera? To mě teda opravdu rozesmál. Říkal, že jak ho prostě víc poznal, a trochu mu přirostl k srdi, tak už mu vlastně ani nepřipadá tak strašně černej!"

A pak nastala v mobilu taková malá chvilka ticha a bylo i přes tu dálku cítit, že si to všechno nějak pěkně mezi námi zase sedlo na své místo, že to neporozumění z poslední doby je nadobro pryč a my dva s mámou jsme se do telefonu oba pak ještě chvíli smáli a já věděl, že odteď se my Vlci budeme za toho našeho černýho kluka rvát na krev už celá smečka!!!

Je prostě už náš!

P.S. Možná se ptáte, proč o tomhle vlastně píšu? Jestli chci nahonit karmu, nebo nějaký hlas do "Blogera roku," dojmout, nebo ze sebe dělat "Správňáka?"

Píšu o tom, protože mě tenhle můj risk, tahle moje důvěra v člověka tak trochu z jiného světa strašně moc dala a obohatila můj život. Třeba jen o ten pocit, že jsem našel odvahu a udělal správnou věc a uvěřil svým dětem a sám sobě.

Třeba budete někdy v podobné situaci a ten můj blog vám pomůže rozhodnout se správně. A taky to píšu proto, že tohle je prostě život. Můj život!

Život, který vás někdy překvapí, někdy zaskočí a někdy i zklame, ale přesto je moc krásný.

Autor: David Vlk | úterý 16.4.2019 7:45 | karma článku: 37.14 | přečteno: 2594x

Další články blogera

David Vlk

Slováci si už zase vybrali špatnou stranu.

Není to poprvé, co si Slovensko špatně vybralo. Dneska už o tom snad můžeme otevřeně mluvit. Žijeme každý národ ve svém státu a zodpovídáme se jen sami sobě.

26.2.2024 v 14:00 | Karma článku: 32.48 | Přečteno: 1122 | Diskuse

David Vlk

Koho přivezli traktoristi do Prahy?

Ta touha to těm nafrněným Pražákům nandat, ta vášeň s jakou je možno je kopnout nohou v gumáku do pražského úsměvu a jak jim rozrajtovat ty jejich nafrněné magistrály .

20.2.2024 v 14:44 | Karma článku: 43.56 | Přečteno: 5263 | Diskuse

David Vlk

Neutuchající vřískot Babišových paviánů.

Nechci se probudit v nějaké replice Erdoganova nacionalistického ekonomicky krachujícího Turecka, nebo se utopit v politickém paprikáši ve stylu Orbána.

12.2.2024 v 11:43 | Karma článku: 46.15 | Přečteno: 8028 | Diskuse

David Vlk

Erotická nabídka.

Dostali jste někdy nějaký neslušný návrh? nějakou erotickou, nebo erotizující nabídku od neznámého svůdce?

8.2.2024 v 12:37 | Karma článku: 37.04 | Přečteno: 4751 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 328 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
VIP
Počet článků 649 Celková karma 39.38 Průměrná čtenost 3936

Chtěl bych Vás na chvíli zastavit a někdy i rozesmát. Jsem normální malý živnostník, táta od tří dětí a blog je pro mne drobný relax od práce. 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...