""Tak jsem se o tobě dočetla, že seš ten "Sluníčkář," jak o nich teď pořád píšou. To jako myslíš vážně? Tak proto jsi letos po létě tak hnědej?! Já teda myslela, že je to z toho, jak jsi byl dvakrát za celé léto na koupališti. Letos to slunko hicovalo jak sviňa, ale teď už chápu, že ty jsi hnědej z přesvědčení."" Vychrlila na mě.
"Brouku, ale to je jen taková nálepka rozumíš ,takové zjednodušení, takový cejch někoho, kdo má trochu na věci jiný názor. Taky o mně říkají, že jsem "Kavárník " a přece nejsem nějaký povaleč žijící svůj život v namodralým dýmu elektronických cigaret a kafe vlastně vůbec nepiju......."
"Jo, takže navíc ještě "Kavárník!" Takže "Kavárenský sluníčkář?" Nebo snad dokonce "Sluníčkový kavárník?" Měl by ses vzpamatovat, dokud je čas, co na to řeknou lidi?"
"Ale vždyť ti říkám, že to jsou jen zbytečné nálepky, takový zjednodušení, aby se člověk ocejchoval a líp se do něj trefovalo. Taková blbá zkratka." Bránil jsem se smutně.
"Ale chápeš, že jsi s tím úplně out! Já prostě nemám zapotřebí zahazovat se s nějakým mimoněm, který je úplně mimo hlavní proud. Co pak je to vůbec chlapský, být nějaký "Sluníčkář?" Zní ti to snad mužně "Sluníčkář?" Nebo "Kavárník," to je jak z nějakého přiblblého retrofilmu, co v něm hrál ten ulízanej, slizkej, nosatej oškliva. No ten...............no........ Kristián z první republiky. Tam to byl samý Kavárník, Revírník, Továrník. Trapas v dnešní době."
"Podívej se, já ti prostě dávám ultimátum. Buď si budeš ten "Sluníčkář,"( To je strašný slovo, zní to skoro stejně jak buzík!) nebo budeš se mnou! Já prostě s žádným pitomým "Sluníčkem" nebudu!!"
"Jesti budeš ten přiblblej "Sluníčkář," tak s tebou nebudu spát! A hotovo!"
A tak jsem se prostě sebral, naposledy se podíval na to krásné sexy tělo, co mě stálo takovej majlant a smutně i s těmi svými nálepkami odešel. Třískl za sebou dveřmi, odešel pryč, vzdal to a.............a vrátil se k manželce!
"TYDYT TYDYT TYDYT" Rocvrlíkal se ložnicí budík a já vytřeštil oči do stropu ložnice.
Manželka si vedle mě opřela hlavu o loket a udiveně se na mě zahleděla.
" Co je prosím tě? Jsi úplně zpocenej, už hodinu sebou strašně meleš a cosi vykřikuješ ze spaní."
"Ale ani mě nemluv, zdálo se mi ......................no prostě měl jsem takovej hloupej sen."
Vstal jsem z postele, otevřel orosené střešní okno a zahleděl se do čistého modrého nebe.
Dneska bude krásný den. Nikde ani mráčku a sluníčko..........sluníčko už krásně hřeje.