Jak jsem se málem utopil v tureckém záchodku

25. 04. 2018 8:05:45
Mám pocit, že pro ženy jsem absolutně neviditelný. A to jsem si myslel, že jsem díky své postavě spíše nepřehlédnutelný. Jak moc jsem se zmýlil! Jsem prostě naprosto průhledný.

Myslíte si, že tlustý, stodvacetikilový chlápek může být neviditelný?

Já to vím! Může!!

Například já jsem absolutně neviditelný pro ženy. A to jsem si myslel, že jsem díky své postavě spíše nepřehlédnutelný. Jak moc jsem se mýlil! Jsem prostě naprosto průhledný.

Pro muže mého věku a postavy nemá vlastně ani žádnou cenu se snažit na ulici s ženami o jakýkoliv oční kontakt, nebo snad nedejbože, o nějaký hluboký, neplechu slibující, rafinovaný rošťácký kukuč. Jako bych tam na té ulici ani nebyl. Jsem průhledný, neviděný a neviditelný. Nejsem totiž vůbec sexy.

S tím se samozřejmě v mém věku dá docela pohodlně žít, ale úplně nejhorší však na mé neviditelnosti je, že já jsem už neviditelný i pro fotobuňky, infračervené paprsky a rádiové vlny všech čidel, spouštěčů a otvíračů!

Zcela běžně se mi totiž stává, že přijdu ke dveřím do nějakého obchodního domu a................a nic! Dveře se neotevřou!

Chvíli marně poskakuji a trdluji a mávám rukama, jak pan prezident hůlkou a pak už jen rezignovaně stojím jako trvdé "Y" a čekám, až půjde dovnitř nějaký "osmdesátikilový střízlík," abych se protáhl dovnitř hned za ním.

U dveří obchodňáku se to dá ještě přežít, ale mnohem horší je to na veřejných toaletách.

To jsem vám takhle jednou byl v krásné italské restauraci v Bibione. Kombinace pizzy, artyčoků, makarónů s rajčatovou omáčkou, dvou kopečků gellato, litru Crodina, nějaké ty Frutti di mare a kulantní čtvrt kilový kousek Tiramisu na závěr mi bohužel neudělala příliš dobře.

Musel jsem tedy vyhledat onu místnůstku, kam musíme všichni a to takovým kalupem, že jsem na stole v restauraci nechal ležet mobil i peněženku, převrácenou židli a za stolem sedět vyděšenou manželku.

Sestoupil jsem tedy po rafinovaných designových schodech do suterénu a vyhledal pánské oddělení luxusních toalet.

Černým mramorem obložená předsíň s několika umyvadly, bateriemi zase na nějakou pitomou fotobuňku a fantastickými italskými zrcadly se kupodivu při mém příchodu rozzářila decentním měkkým světlem rafinovaných lampiček. Zřejmě jsem fotobuňku spustil tím, jak jsem razantně třískl dveřním křídlem z italského ořechu.

Nezdržoval jsem se příliš dlouho prohlížením rafinované kresby mramorových obkladů a vpadl do jedné z kabinek. Na české poměry místnosti velkorysého půdorysu. Kabinka byla ode dveří asi pět metrů dlouhá, dva metry široká a na konci osazena nablýskaným tureckým šlapacím záchodem.

Kristepane, na tomhle jsem byl naposledy před třiceti lety na dovolené v Bulharsku, zamumlal jsem. Nicméně na dlouhé uvažování nebyl čas. Tělo si žádalo své!

A tak jsem sundal kalhoty a pečlivě se naaranžoval na "šlapky" a v uctivém předklono-dřepu zahájil tu bohulibou činnost. Zrovna když jsem byl v nejlepším, fotobuňka usoudila, že na toaletách vlastně vůbec nikdo není, že vlastně vůbec nikoho nevidí a celý prostor luxusních toalet se ponořil s diskrétním cvaknutím do neproniknutelné černočerné tmy. Takovou neviděl ani Rákosníček a to byl podobně zelenej jako já, po těch italských lukulských hodech.

Jen si to představte, tu situaci. Vy stojíte předkloněn nad chřtánem turecké mísy, na italských záchodech, jednou rukou si držíte gaťata, druhou se potmě snažíte nahmatat obvodovou stěnu a usilovně se snažíte rozpomenout, kde asi tak jste viděl toaletní papír a taky, jestli se vaše cestovní pojistka vztahuje na utopení v turecké záchodové míse, či absolutní ztrátu psychické rovnováhy a důstojnosti.

Řeknu vám, pekelná chvilka. Stojíte tam potmě asi tak deset nejdelších minut vašeho života a pak vás asi napadne, že začnete mávat tou jedinou volnou rukou a ta fotobuňka vás snad zahlídne a rozsvítí. Dokonce u toho začnete i drobně, opatrně poskakovat..............ale uvědomte si to:

Jste přeci neviditelný!!!!

A tak se nakonec zoufale plížíte podél chladných stěn a šmátráte a matlete hrůzou zpocenými dlaněmi ten nablýskaný černý mramor, bloudíte kolem dokola a zpět a úplně jste už ztratil směr. Ten zatracenej toaleťák nikde, dvakrát šlápněte do tureckýho hajzlíku a ty módní semišky od Bati, co jste si koupil na veletrh, máte už úplně nacucaný bůhvíčím, jak mořskou houbu zakončenou dvěma tkaničkami.

Až konečně po dalších deseti minutách tiché hrůzy, místo toaletního papíru, narazíte na kliku dveří od kabinky.

A tak se zoufale vzdáte posledních zbytku důstojnosti, odemknete dveře a vyklouznete po tmě do předsíňky s umyvadly, ve které je ovšem taky úplně stejná, zoufalá temnota, jako v srdci Tomia Okamury.

A v tom se najednou rozsvítí. "Halelůůůůůja" Vstupní dveře na toalety právě totiž žoviálně rozrazil postarší italský hřebec Ricarrdo, civilním povoláním daňový poradce z Modeny a s vytřeštěnýma očima zírá na "Skoro neviditelnýho" sto dvaceti kilovýho chlapa z Moravy s kalhotami na půl žerdi, který stojí v podivné kaluži uprostřed toho všeho černého nablýskaného mramoru, v očích má všechnu hrůzu světa a na nohou dvě nacucané Baťovky a samozřejmě se zcela ostře a zřetelně viditelně zrcadlí asi v pěti naleštěných benátských zrcadlech ze všech stran.

Věřte mi, po této příhodě nebude už nikdy Ricarrdův, ani můj, život jako dřív!!!!

P.S. Vědecké vysvětlení mé částečné neviditelnosti neexistuje. a tak mě napadlo:

"Myslíte, že by to mohlo být mým nulovým sexapelem???"

Nebo je to zcela naopak prostě jen tím, že jsem tak báječnej chlap, dokonalý manžel a vzorný daňový poplatník, že jsem dospěl do fáze, kdy už jsem v podstatě vyšší bytost - tedy Anděl?

A že jedinej, kdo si toho sakra vůbec všimnul, jsou ty pitomý fotobuňky????

Andělín David, to zní hezky!

Poděkování čtenářům:

Autor: David Vlk | středa 25.4.2018 8:05 | karma článku: 35.59 | přečteno: 2182x

Další články blogera

David Vlk

Slováci si už zase vybrali špatnou stranu.

Není to poprvé, co si Slovensko špatně vybralo. Dneska už o tom snad můžeme otevřeně mluvit. Žijeme každý národ ve svém státu a zodpovídáme se jen sami sobě.

26.2.2024 v 14:00 | Karma článku: 32.48 | Přečteno: 1122 | Diskuse

David Vlk

Koho přivezli traktoristi do Prahy?

Ta touha to těm nafrněným Pražákům nandat, ta vášeň s jakou je možno je kopnout nohou v gumáku do pražského úsměvu a jak jim rozrajtovat ty jejich nafrněné magistrály .

20.2.2024 v 14:44 | Karma článku: 43.56 | Přečteno: 5263 | Diskuse

David Vlk

Neutuchající vřískot Babišových paviánů.

Nechci se probudit v nějaké replice Erdoganova nacionalistického ekonomicky krachujícího Turecka, nebo se utopit v politickém paprikáši ve stylu Orbána.

12.2.2024 v 11:43 | Karma článku: 46.15 | Přečteno: 8028 | Diskuse

David Vlk

Erotická nabídka.

Dostali jste někdy nějaký neslušný návrh? nějakou erotickou, nebo erotizující nabídku od neznámého svůdce?

8.2.2024 v 12:37 | Karma článku: 37.04 | Přečteno: 4751 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.87 | Přečteno: 494 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 521 | Diskuse
VIP
Počet článků 649 Celková karma 39.38 Průměrná čtenost 3936

Chtěl bych Vás na chvíli zastavit a někdy i rozesmát. Jsem normální malý živnostník, táta od tří dětí a blog je pro mne drobný relax od práce. 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...