Hergot, to zase bude drahý!

Tak jsem vzal ženy zase jednou do chrámu konzumu. Tentokrát byly hlavním cílem boty. Nákup dámských bot je ta nejrafinovanější forma ženského mučení, jakou znám.

Tak jsem musel vzít ženy zase jednou do chrámu konzumu. Tentokrát byly hlavním cílem boty. To je ta úplně nejhorší varianta nedělního nákupu, protože manželka má nožičku číslo 42 a to jen, když si ostříhá nehty. V téhle velikosti se v dámském oddělení většinou prodávají jenom ploutve a sněžnice. O nějakou pěknou křusku na ne moc vysokém podpadku a za rozumný peníz nenarazíš a ni náhodou. To jsou ty "výhody," když máte doma štíhlou 182 centimetrů vysokou ženskou. 

"Holky, co kdybychom  jednou ty boty nakupili tady doma v Hradišti? Je to blíž a našel jsem takový jeden hezký malebný dvorek, plný malých ubrebentěných veselých lidí a pestrobarevných "butiků," kde mají úplně všechno. A dá se tam nakoupit dost levně a aj "Bez papíru!" Snažil jsem se na poslední chvíli odvrátit nastávající finanční katastrofu.

"To jako tati myslíš místní vietnamskou tržnici?" Odhalila mě okamžitě starší dcera.

"Že ty nám jako místo Adidas chceš koupit "Abidas" a místo  Nike "Fake" a zničit nám na celý život nohy a taky život? Že ty se nám chceš krutě pomstít za to, že jsme se ti narodily?"

 "Zůstanu ti nadosmrti na krku, když budu pajdat jak třínohý pes přes náměstí?" Upřela na mě vyčítavě své krásné oči a já se vyděsil a pochopil, že jsem opět prohrál.

"Hergot, to bude zase drahý!"

Tak musíme do toho našeho hlavního města moravského. Metro tam sice nemáme, ale jinak je to skoro jak Praha!!!

Samozřejmě, že před Brnem bylo asi pět objížděk, protože žárliví pragocentristi z ministerstva dopravy se rozhodli, že Brno zničí a tak ho obklopili nepropustnou hradbou uzávěr, nefungujících semaforů, flákajících se snědých stavbařů a rozkopali dálnici i ostatní silnice na maděru. To aby si Brno moc nevyskakovalo. 

 Takže po dvou hodinách co jsem kroužil po štěrku a výmolech kolem Brna jako sup u pyramid kolem německého postaršího turisty, jsem nesměle navrhl, že bychom se snad raději mohli vrátit, ale ženy v naší posádce zůstaly tvrdé a neoblomné, jako kdysi za mých mladých let bývali chlapi.

A tak jsme nakonec prostě do toho mega obchodňáku, co funguje jako trychtýř na prachy nebohých otců od rodin, zamilovaných zoufalců, single cool nezávisláků a důchodců, co zabloudili v některé z objížděk, musel.

Hned na parkovišti jsem nahodil obličej postřeleného zoufalého postaršího myslivce a oběhl statečně  během čtyřech hodin asi osm až deset kšeftů s botama, některé i dvakrát. 

Klasika, na manželku nic neměli, kromě jedněch výběhových sněhulí a sandálů co vypadaly, že mají za sebou pouť do Santiága a zpět do Čech. Starší dcera chtěla něco otřesného bílého za čtyři litry a  nejhorší pořízení bylo, jako vždy, s nejmladší dcerou, která se nedokázala ani za čtyři hodiny rozhodnout, u které módní značky mě dorazí.

To už  se průměrný chlap dostává do takového stavu, že už když vlezete do takového osmého kšeftu a asi tak třicet minut tam z posledních sil šmejdíte, že jako možná narazíte na nějaký hezký kousek za kulantních patnáct set, tak nakonec stejně rezignujete a koupíte už cokoliv za cokoliv.

 Po hodině marného zkoušení skoro stejných tenisek jste už tak urvanej, že byste nejraději okamžitě zaplatili i tři litry za vyšmajdané dřeváky, jenom pro to, abyste už kristepane mohl jet domů, dát si pivo a spáchat společenskou sebevraždu tím, že usnete na sedačce u  některého z veselých pořadů pana Soukupa na TV Barandov. (To je ovšem strašná představa ten Soukup, pivo tedy nutně musí být aspoň čtrnáctka!)

Po desáte "Teniskárně" a "Keckárně" mi prostě naprosto došly síly a tak jsem skončil na jedné z laviček před obchodem, které slouží jako odkladiště unavených, zoufalých mužů, kteří už dobojovali, odevzadali ženám kreditku a jestli si je ty baby večer  nevyzvedly, tak tam někteří sedí dodnes. 

Obtěžkán asi dvanácti igelitkami se tedy na sklonku dne blížím konečně pomalu k východu. Samozřejmě, že jsem nakonec byl z celý rodiny já jedinej, kdo si nic nekoupil, protože při pohledu na tkaničky se mi už zvedal žaludek a  v mém oblíbeném "Strejdovi Samovi" kde mají kompetentní trička v 3-5XL, se mě moje mladší dcera nahlas zeptala:

"Tati a tohle je tvůj nejvíc nejoblíbenější obchod s oblečením pro tlusté muže? Nemají na těch tričkách trošku, na tvůj věk, moc lebek a hnátů" Načež blonďatá sexbomba za pokladnou, na kterou jsem se do té doby snažil udělat dobrý dojem, se začala krutě chichotat do dlaně.

"Ne miláčku, tohle je prostě obchod pro velký chlapy. Třeba pro kulturisty, víš? Snažil jsem se zachránit zbytky svého na hadry rozškubaného ega.

"No tati, tak to ale naprosto nechápu, co tady chceš ty, malej a tlustej koupit?" Dorazila mě nahlas starší dcera.

"Nejsem malej a tlustej!!!! Měřím sto osmdesát tři centimetrů a jsem jen trochu při těle!" Zařval jsem na celý obchod a  potupně prchnul do auta na parkovišti.

To je děsná fuška ty nedělní nákupy to Vám řeknu!