Tak jsem se dočetl, že kluci a holky sociální pracovníci mají novou příručku, jak posuzovat výchovné problémy u patnácti-letých dětí. Já vím ony si ty patnáctileté děti myslí, že už nejsou děti, ale jako otec tří dětí si troufnu tvrdit, že v patnácti letech jste pořád ještě spíš velké dítě, než dospělý člověk.
Já jsem si vždycky zase myslel, že v tomhle my dospělí rozumní lidé a rodiče držíme spolu tak trochu basu. Samozřejmě, že je necháme mít vlastní názory a trochu si ten život ochutnávat, komplikovat a koštovat, ale tak nějak je lehce navigujeme pořád tím správným směrem a snažíme se aby nesešly ze správné cesty. Prostě na ně pořád ještě výchovně působíme.
No a teď čtu, že ministerstvo vydalo příručku, že když chce patnáctiletá dívka, nebo kluk, seknout se školou, odstěhovat se do nějakého útulného squatu a chlastat tam jabčák a fetovat ředidlo, rodič do toho nemá co mluvit. Zbláznil jsem se já, nebo na ministerstvu?
Mám čtrnáctiletou dceru. Občas si ze mě dělá srandu, že až bude mít občanku, bude si moct dělat, co bude chtít. Vždycky jsem to bral jako výzvu k přátelskému pošťuchování a vysvětlování, že to není ani zdaleka pravda. Znáte to, takové to tatínkovské : "Dokud Tě živíme, Dokud bydlíš v našem domě, Neplatíš, tak nepřepínej...."
Jenomže teď to získalo vlastně úplně jiný význam. Naší odborníci z ministerstva vlastně rozhodli, že patnáctým rokem dítěte přestávám být vychovávajícím rodičem a stávám se pouze vývařovnou, ubytovatelem a pokladničkou svého dítěte.
Tohle mi hlava nebere, tohle nevymyslel liberál, ale magor.