Spoustu zábavy si užijeme při prodeji toalet. Někteří zákazníci požadují, v rámci dokonalé informovanosti, popsat naprosto přesnou trajektorii splachovaných předmětů. Dále přesnou spotřebu vody, čas a hladinu hluku.
Některé dny prodavače koupelen jsou rutinní nuda, ale někdy se zase zasmějete.
Já osobně si dělám takovou vnitřní paměťovou sbírku zboží, které chtěli lidé koupit v koupelnovém studiu. Některé jsou lehce nesmyslné, třeba jsme tu měli pána, co sháněl takový ten porcelánový nočník, co se dával kdysi před dvěma sty lety na šlechtických sídlech pod postel . Na zahradní hadice a kbelíky na rybaření se tu také občas někdo zeptá a už jsme tu měli i zákazníka na zavařovací hrnec.
Některé požadavky jsou zase neobvyklé tím, jak nepravděpodobné náhradní díly, na třicet let staré socialistické výrobky, ještě spořivý zákazníci požadují. Občas přijde nějaký podivný děda s igelitkou a vysype nám na prodejní pult nefunkční odpad z třicet let starého pisoáru a zatímco na pultovou desku okapává jantarová moč, pán nám vehementně vysvětluje, že potřebuje jen přetěsnit nějaké kolínko. Zatímco manželka odbíhá dozadu potupně vrhnout, já se snažím pána přesvědčit , že by to chtělo nový odpad. Většinou samozřejmě neúspěšně.
Anebo zážitkem jsou vždy náhradní hlavice na kartáče na WC. Proč jen všichni zákazníci, kteří si chtějí opravit WC štětku považují za nutnost, nám ten starý kartáč, většinou v původním stavu, jen zabalený do igelitky, přinést ukázat??
Spoustu zábavy si také užijeme při prodeji toalet. Někteří zákazníci požadují v rámci dokonalé informovanosti popsat naprosto přesnou trajektorii splachovaných předmětů. Velká diskuse se vede také o stříknutí vody, při dopadu inkriminovaného předmětu do mísy. Kolik vody a asi kam dostříkne???
Zde bych si dovolil jednu odbornou radu. Pokud nechcete, aby na Vás při "Výkonu" stříkla sebemenší kapička vody, stačí když si předem do mísy utrhnete a hodíte kousek toaletního papíru.
Vděčné téma jsou také záchody s takzvanou klouzačkou, neboli lagunkou. To jsou ty, kde si to prostě můžete "Pak" důkladně prohlídnout, což je zejména pro hypochondry a německé důchodce jedno z hlavních denních povyražení a zřejmě i vděčným tématem k odborným diskusím.
Problém je, když k vám přijdou takzvaní lidé na úrovni ze staré školy a máte s nimi probírat předměty, tak úzce související s natolik opovrženíhodnou činností, jako je vyměšování.
Nedávno jsem tak obchodem provázel zájemce o bidetové sedátko. To je to nikoliv levné sedátko, co si dáte na mísu a umývá Vám to zadnici a ostatní věcí co potřebujete, ohřívá to vodu a někdy to i ofukuje.
Já byl zrovna po školení, takže absolutně nabušený a já se vždy snažím vše vysvětlit, jak funguje a jak se připojuje, prostě kompletní technické informace.
Zájemce- sedmdesátiletá dáma, bývalá profesorka na střední škole a její úctyhodný muž- pan inženýr.
Když prodáváte věci pro lidské intimní potřeby, tak prostě o nich musíte mluvit. A když je chcete prodat musíte do toho dát všechno!!!!
"Prosím Vás pane, my bychom chtěli s manželem takové to sedátko....No takové to, co hýčká zadnici." Sdělila mi paní vzletnou specifikaci svého požadavku. Naštěstí jsem chlapec bystrý a tak jsem hned věděl co nabídnout.
A tak jsem popisoval modely bidetových sedátek a jejich komfortní výbavu. Všechny ty anální trysky, vaginální trysky, pulsující a vibrující oplachové proudy, plynulou regulaci teploty vody, vyhřívání sedátka, fén na osušení po výkonu a různé oplachovací programy a paní profesorce, už tak trochu lezly vyděšením oči z důlků.
Tak jsem se začal bát, jestli jsem to nevysvětlil až moc realisticky, jestli jsem to s popisností nepřehnal. Jestli jsem snad přeci jen neměl vynechat tu vtipnou historku, jak mi jeden zákazník líčil, že vždy po mejdanu, a následném zvracení do mísy si s tou tryskou vyplachuje ústa, aby mu nepáchlo z pusy, protože to sedmdesátileté obočí namalované tužkou na čele distinguované dámy, bylo výš a výš takřka již v polovině hlavy a oči pod ním začínaly být poněkud vytřeštěné.
Načež paní profesorka dokázala, že je přeci jen moderní žena se smyslem pro humor.
Poklepala mi na předloktí, usmála se a prohlásila:
"Pane Vlk, ale musím uznat, že vy to vyprávíte s takovým profesionálním zaujetím!!!! Vy jste hotový ANÁLNÍ LABUŽNÍK."
Přiznám se, to vyrazilo dech zase mě, představa, že se tohle bude po Hradišti o mě povídat, mě k smrti vyděsila.
No jo, to bude asi tím, že my nejlepší z nejlepších jsme totiž nakonec vždy obětí svého povolání! Doufám jen, že až se jednou ve stoje na vzorkovně chytnu za srdce, a zemřu na masivní infarkt, lehce opřen o designovou vanu z kolekce od Willeroy Boch, nenechají mi děti na pomník vytesat:
"ZDE LEŽÍ DAVID VLK, KTERÝ CELÝ ŽIVOT LIDEM PRO RADOST A K UŽITKU PRODÁVAL KOUPELNY. MILOVANÝ OTEC, POZORNÝ MANŽEL, HODNÝ DĚDEČEK A ANÁLNÍ LABUŽNÍK." :-)))))))
