"Nezdají se Vám malé??? Manžel chtěl, abych si nechala udělat čtverky, když už to stojí takový balík, ale já jsem chtěla dvojky.
"Pane Vlk, já vás do toho skladu hodím. Pojďte aspoň si po cestě pokecáme." Lákala mě atraktivní manželka jednoho místního mafiána, která si přijela pro pár doobjednaných balíků dlažby.
"Tak jo, aspoň se projedu v pořádné káře" Souhlasil jsem, sebral klíče od skladu a mobil a vyšel za paní Marcelou z prodejny.
Přiznám se, mám tuhle mladou paní rád. Docela dobře jsme si vždycky pokecali. Je to ten týpek, co si ji starší bohatý chlap drží doma jako ptáčka ve zlaté klícce a chová se k ní na veřejnosti vždy s převahou svalnatého, majetnického, arogantního rotvajlera.
Získal jsem si ji hlavně tím, že jsem se k ní choval hezky.
Nasedám do zánovního terénního bavoráku, interiér v světlé kůži a leštěném ořechu. Je vidět, že paní Marcela si potrpí na luxusní klasiku. Řidička hodí dozadu něco koženého za padesát litrů od Louise Vuittona a vypálí z parkoviště jako závodník. Užívám si ten všeobjímající luxus.
"Mám nové prsa! Co na ně říkáte?" Vypálí na mě, sotva ujedeme dvě stě metrů. Natočí se ke mě v očekávání a pravou rukou si ještě pohodí košíčky podprsenky, abych měl lepší výhled. Na sucho rozpačitě polknu.
"Nezdají se Vám malé??? Manžel chtěl, abych si nechala udělat čtverky, když už to stojí takový balík, ale já jsem chtěla dvojky. Tak nakonec jsem se rozhodla pro kompromis a mám troječky. Jak se Vám zdají?" Tázavě na mě pohlédla zpoza volantu.
"Ehm..... já myslím, že jsou akorát." Drmolil jsem rozpačitě. "To muselo strašně bolet."
" No jo bylo to hrozný, ale jen chvíli. Co by ale dneska holka neudělala, aby si udržela toho svýho chlapa, že jo. To víte, furt se kolem něj motají ty mladé, dvacetileté krávy. Jo a jsou úplně jak přírodní, na dotyk, chcete si sáhnout"
"Ježišmarja né!!! To né!!! Děkuju!" Koulel jsem na sedadle spolujezdce vyděšeně očima.
"Vy s tím naděláte, dyť jsou to jenom umělé kozy. Takové šidítko . " Smála se řidička.
"Mně se s Vámi tak dobře povídá pane Vlk. Vy jste takový neškodný, milý, starší pán." Dodala bezprostředně
"Jak neškodný, milý, starší?" Koktal jsem .
"No jakože od Vás nehrozí už žádné nebezpečí, proč myslíte , že jsme si tu koupelnu vzali od Vás. Ten můj je strašně žárlivé pako a všude jsou v těch studiích mladí chlapi. Ale vy jste takový, milý, příjemný, prostě už neškodný pán."
"Navíc jak jste silnější, tak vypadáte strašně dobrácky, jako hodný strejda. Tak prostě on si ten můj myslí, že jako od Vás se už nemusí ničeho obávat. Prostě jako nějaký flirt, nebo nevěra. Chápete?" Dodala bezelstně a zaparkoval před skladem.
"Tak to Vám děkuji za "Pochvalu."" Dodal jsem rozpačitě, otevřel sklad a jal se skládat do kufru bavoráku pět balíku dlažby.
"Tak to máte paní Marcelko naloženo a nečekejte na mě, já tady mám ještě nějakou práci a zpátky mě později vezme kolegyně." Podával jsem zákaznici ruku a statečně lhal.
Usmála se, pohodila hřívou a vzápětí stříbrné BMW vyrazilo z brány našeho areálu.
Zamkl jsem sklad, utáhl si pásek na kalhotách na svém dobráckém silnějším těle a srdnatě vyrazil ty čtyři kilometry zpátky na prodejnu pěšky.
Tuhle dnešní "Lichotku" totiž musím trochu rozchodit.
Holt............................................. někdy tomu kšeftu člověk musí obětovat i vlastní důstojnost. Co naděláte?
