První kapitola knížky, kterou nikdy nedopíšu.

Ten vlastní, chrčivý nádech mě probudil. Otevřel jsem oči do tmy a v první chvíli vůbec netušil, kde jsem. Prostě jsem včera zase ulít. Zase jsem chlastal! Když chlastám moc, tak skončím kde? No přece u nějaký tý kurvy na privátě.

Poškrábal jsem se na ježourovi na hlavě a nadechl se dusnýho smradu v místnosti. Jo a tentokrát to není jinak. Dobře poznávám tu nasládlou vůní levnýho lubrikantu a smrad propocenejch prostěradel.

Zašátrám prsty po nočním stolku, až najdu malou lampičku. Ještě než ji rozsvítím, je mi jasný ,že to bude nějaká, kýčová hrůzička s růžovým stínítkem. Ony maj ty kurvy všechny podobnej, mizernej vkus.

Vulgrání a nabubřelej. Ale kdo jinej, by mě taky nechal přespat celou noc na privátu, než nějaká stárnoucí, vulgární štětka, co má tak málo kunčaftů , že je ráda, že nějakej pitomec, jako já, zatáhne celou noc.

Rozsvítil jsem lampičku. No jo, muchomůrka s růžovým stínítkem. Rozhlídl jsem se po cimře.

"Kruci, tady už jsem párkrát byl!"

V brajglu na posteli se něco zamrvilo a něco zpocenýho se převalilo na bok ke mně zády. Zpod peřiny vykoukla macatá zarudlá zadnice.

„Ježiši.“ zaúpěl jsem.

„Prdelatá Marta! Že já ji včera zase při sexu propleskl přes zadek páskem. Kruci, to bude zase drahý!“

„Už jdeš brouku?“ Zakňourala Marta zpod peřiny.

„Jo, musím do práce, máme dneska poradu.“ Zavrčel jsem a natáhl si smradlavý, flekatý triko a džíny.

„Tak zaplať u Jarouše, budou to čtyři litry. Ty jsi mi včera zase dal, na ten zadek si tejden pořádně nesednu. Zafňukala a ponořila se zpátky do říše snů. Usmál jsem se sarkasticky:

„Kecáš, Marto. Ty máš zadnici z oceli  jak obrněnej transportér.“ A vypadl jsem na chodbu.

„ Vole, blbej!“ ozvalo se za mnou z klubka na posteli na rozloučenou.

Jarouš chrápal na gauči v kuchyni. Býval to kdysi špičkový sportovec, koulař, pak ho chytli dvakrát, jak dopuje a od tý doby v tom lítá. Mlátí lidi, dělá volavku, pasáka, vyhazovače, ochranku. Marta je teď jeho stará, tak ho živí ona.

„Jarouši, tady máš ty zatracený čtyři litry! To mě ta chvilka lidskýho tepla vyšla zase pěkně draho!“ Vytáhnul jsem z prkenice svoje poslední prachy.

Vylítnul z gauče, jak golem na pružinku.

„Jo, jo, ukaž. Dáme cígo vole?“ Utrousil při nazouvání pantoflí.

„Jedno rychlý na balkóně, ale fofrem spěchám do práce.“ Pokývl jsem k balkónu.

Dole pod námi se vlnila tlumenými světly nasvícená, olezlá metropole. Praha začátkem dubna je všechno jen ne krásná a hlavně začátkem takhle studenýho dubna. Ulicí se šinuly fronty smradlavých, špinavých auťáků, plné nevychrápaných, protivných lidí.

Přitáhl jsem si k tělu péřovku.

„Kurva, je kosa.“ Utrousil jsem a připálil si Camelku od Jarouše.

Jarouš se nadechl vlhkýho vzduchu, až se mu orosily nozdry. Chlad ho evidentně netankoval, stál na balkónu jen v trenýrkách a nátělníku. Chlupatej a udělanej připomínal spíš nějaké zvíře. Hotovej Rasputin.

„Hele Marku, potřeboval bych píchnout!“ Zahleděl se na mě skoro plaše, přes oblak kouře. Potáhnul jsem z cíga dlouhej kouř. Čekal jsem, co z něj vypadne. Nebyli jsme sice blízcí kamarádi, ale naše mámy spolu chodily kdysi do jedný třídy, takže se známe vlastně už od prenatálního věku.

„Tenhle zatracenej činžák má novýho majitele a je to nějakej politik. Prej lidovec a chce nás s Martou vypakovat na dlažbu, tak jestli bys na něj neměl nějakou páku?“

„Kerej to je, někdo z Moravy?“ Opáčil jsem směrem ke golemovi.

„ Ne, tady z Prahy. Nějakej Schwarz!“

„ Jo tak místopředseda? Tak to jste v prdeli Jarouši. To je děsnej bijec za křesťanskou rodinu a morálku. Chápu, že mít kurvu v nájmu ve svým činžáku si nemůže tenhle strážce pravejch hodnot dovolit. To víš, vzornej fotr od pěti děcek, každou neděli v kostele, ženuška jak broskvička, sukně vždycky minimálně do půlky lýtek. S tím to bude těžký.“

Povzdechl jak parní lokomotiva:

„Pokusíš se aspoň Marku? Marta mi tady už tři dny brečí jak kráva, že odsud nikam nepůjde.“

„Jo poptám se v redakci a taky v tělocvičně mezi bouchači. Dám ti vědět!“ Típnul jsem vajgla o kamenné zábradlí a vypadnul do probouzejícího se smradlavýho kotle.

Kdo mohl tušit, že tahle rauchpauza mi jednou zachrání život!?