Každý správný Čech je sadomasochista.

A taky sebemrskač a vyděšené zvířátko.Být dnes optimistou je jistá cesta vysloužit si dehonestující nálepku Sluníčkáře. A Sluníčkář to je takový nebezpečný oslík, hlupáček  pitoma! Musí se proplesknout zprava z leva,aby se zařadil.

Všimli jste si někdy, jak my Češi s takřka sadomasochistickou radostí týráme sami sebe nářkem nad tím, jak je nám strašně zle? Jak si hýčkáme všechny ty zbytečné strachy z věcí o kterých víme úplný houby a jsem k smrti vyděšení událostmi, které ještě nenastaly a asi ani nikdy nenastanou?

Jak se s rozjařenou chutí sebe-bičujeme a sebe-mrskáme. Jak si nedovedeme užít okamžik, kdy se s prominutím máme jako prasátka v žitě? Jak každý, kdo je optimistické a pozitivní povahy připadá nám bytostně podezřelý a máme chuť mu přistříhnout křidýlka?

Jak jakákoliv jinakost a odlišnost vyvolává v nás pocit ohrožení naší správné české společnosti?

Asi to bude tím, že jsem příslušníky malého národa, který byl ve své existenci vždy někým ohrožován. A teď, když se to neděje, nedokáže s tím krčením se a vyděšeným koulením očí a rafáním kolem sebe přestat. Jsem jako stádo šelmiček Surikat, které obývá svou malou smradlavou hromádku v obavě, že díky své slabosti a malosti může být sežráno a pohlceno úplně každým.

A tak jsme si vypěstovali jeden reflex navíc. Dovolím si ho definovat jako předposranost.

A k němu se velmi těsně druží další oblíbené české vlastnosti. Samozřejmě je to pesimismus a permanentní naštvanost. A tak píšeme nenávistné blogy, statusy o všem jiném nečeském, nebílém, ne-heterosexuálním, bojujeme statečně v anonymním ukrytí na sociálních sítích proti čemukoliv, co by nám nabouralo náš čecháčkovský klídek a smrádek, nenávidíme bytostně každého, kdo se trochu liší, nebo vyčnívá z řady a volíme si a pak tupě posloucháme a následujeme darebáky, kteří jen vyčuraně na našich animozitkách vydělávají prachy a politický kapitál.

Děláme vše proto, aby nám zůstal náš klídek, aby ten náš malej svět zůstal stejný jako dřív. Zaprděný, nebarevný, neveselý,ale náš.

Zkuste se dneska na pár cizích lidí usmát. Jen tak, pro radost. Zkuste si dopřát ten luxus, že zkusíte něco nového, zkuste oslovit někoho trošku odlišného, zkuste mít rád ostatní lidi, ať už jsou jacíkoliv.  Zkuste si dovolit, aspoň na jeden den, být srdečnými optimisty.

Zkuste si ten život dneska bezostyšně užívat. Je jedno jestli sedíte v kanclu, nebo lyžujete, nebo obkládáte koupelnu. Dopřejte si ten luxus být spokojený a šťastný a dokonce i veselý jen proto, že na tomto světe jste.

Věřím, že objevíte, že svět je mnohem barevnější, zábavnější a emotivnější, než jste si doteď mysleli. 

A to za to malé vystrčení hlavy z té smradlavé, české hromádky stojí.