Odprejskni, tohle je moje popelnice.

Tak jsem zase jednou se psem kličkoval na parkovišti  před sousedním činžáčkem. Pes tam poctivě očůrával pneumatiky všem nablýskaným BMW a Volksvagenům a trousil do uliček mezi nimi hovínka.

Já v předklonu za ním ty bobky sbíral do pytlíku a nadával, jak to dneska kouskuje. Samozřejmě musím to posbírat všechno, protože bych nerad, aby některá z nestárnoucích krásek cestou do svého zahraničního vozu šlápla svou značkovou nablýskanou botkou do českého psího hovínka. To by byl velký průšvih s většinou z nich se srdečně přátelím.

A tak zatímco Bertík bobkoval a já sbíral, k popelnici před tímhle činžáčkem, kde žijí samí solidní úspěšní lidé, přispěchal na ranní pochůzku neznámý bezdomovec. Já se k ní blížil, že tam odložím svůj smradlavý pytlík a pak odvedu psa domů.

"Ani se nepřibližuj kamaráde!" Zavrčel na mě pán zpod své kapuce. "Tohle je moje popelnice!" Dodal a pečlivě lustroval obsah kontejneru.

"Ale tohle je pane veřejná popelnice a já potřebuji jen něco vyhodit. " Nedal jsem se odbýt.

"Neser!" Zavrčel na mě. "Říkám ti, tohle je moje popelnice a to sakramentsky dobrá popelnice. Ti pracháči tady vyhazují parádní věcičky." Dodal a vytáhnul značně odrbané džínsy značky Gas.

"No šestatřicítky, tyhle mně budou." Konstatoval spokojeně. "A tady je mikina s Harvardem." Rozzářil se.

Zaraženě jsem postával kousek od popelnice a žmoulal pytlík s hovínky. Bezdomovec mezitím objevil krabici s nedojedenou Pizzou, včerejší chleba a nějaký prošlý salám ve vakuovém obalu.

"Takže snídaničku a oběd bychom měli." Rozněžnil se nad svým nálezem.

"Promiňte pane, já bych tam rád jen vyhodil tenhle pytlík." Snažil jsem se zbavit se  sáčku .

"A co v tom jako máš?" Zeptal se ten dobrý muž s ústy plnými Pizzy.

" No od psa pytlík s ........."

"Jako, ty mi sem chceš házet psí hovínka jo ? Zrovna když tady vydatně snídám? Vole, ty nemáš žádný vychování, jak by se ti líbilo, kdybych já ti hodil takovej pytlík do ledničky?" Smetl mě bezdomovec a dál se cpal snídaní z popelnice.

"A ještě mi tady zašpiníš ty fajnový značkový hadry! Chlape, ty se teda vůbec neumíš chovat, se na to tady vykašlu, vybavovat se tady po ránu s takovou pakáží." Zavřel bezdomovec s třísknutím kontejner, nasadil na uši sluchátka a za šumění nějaké rockové odrhovačky hrdě odkráčel bůhvíkam.

Já tam oněměle stál s tím pytlíkem pořád v ruce a přemýšlel, jak o tom, kdo je pakáž, rozhoduje pouhý úhel pohledu. Pak jsem se otočil na patě a ty hovínka vyhodil raději do odpadkového koše u hřiště, protože se mi přece jen nechtělo tomu rozčílenému muži od popelnice svinit jeho studený bufet  a luxusní boutique s ošacením v jednom.

Mám přeci svou úroveň!