"Davide,kam půjdeme dneska na oběd." Zeptala se mě žena dnes v práci a nenechala mne domluvit."U hejtmana mají řízky a těstovinový salát a ve Slepici krkovičku se štouchačkama a guláš." Vymezila mi nekompromisně koridor.
"Davide kam půjdeme dneska na oběd." Zeptala se mě žena dnes v práci a nenechala mne domluvit.
"U hejtmana mají řízky, moravského vrabce a těstovinový salát a ve Slepici krkovičku se štouchačkama a guláš." Vymezila jasně koridor, kde se, ve svém výběru, můžu pohybovat.
"Já bych chtěl jít na Brusli, tam mi včera moc chutnalo a ta lehká, italská kuchyně mi vyhovuje." Odmítl jsem její návrhy.
"Ses zbláznil ne? Vždyť je tam meníčko za sto patnáct." Pohoršeně se ohradila manželka.
"No a co? Ve Slepici je za devadesát pět a U hejtmana taky. To je už úplně jedno" Bránil jsem se srdnatě.
"No to teda není jedno! To je na Brusli o dvacetikorunu dražší. Když tam budeme chodit oba každý den, tak za měsíc to dělá rozdíl osm stovek a za rok to je devět tisíc šest set a jestli tam budeme chodit třicet let, tak je to..........počkej, než to sčotnu." Zápasila manželka s kalkulačkou.
"Prosím tě, už tu krabičku polož a pojď na oběd, mám hrozný hlad." Skočil jsem jí do řeči.
"Za třicet let je to: Dvě stě osmdesát osm tisíc káče." Prohlásila vítězoslavně manželka."To je šupa!"
"Vladěnko, za třicet let mi bude sedmdesát šest let. Budu protivnej dědek s mizernou prostatou a klapacíma zubama a nebudu mít náladu nikde trajdat po meníčkách. Hezky budu sedět doma, volit sociální demokraty, prudit v diskusích na internetu a čekat, jestli mi z toho mizerného důchodu co dostanu, uklohníš aspoň bramboračku. Takže teď chci jí do Brusle na oběd za sto patnáct, protože je to můj jedinej hřích."Začínal jsem být trochu rozčílenej.
"Jak jako? Jedinej hřích, co kecáš, ty máš hříchů." Sarkasticky se usmála manželka a syn se odebral raději na cigárko před firmu.
"Jo a jaký? Kořalku nepiju. Víno a pivo jenom trochu. Doutňas, nebo cígo do huby nedám, s ženskýma se už nekamarádím, zbyla jsi mi jenom ty, auto mám japonskej křáp- Mercedes jsem prodal, žádný adrenalínový sporty neprovozuji. Protože jsem tlustej, tak si nekoupím žádný drahý hadry, motorku nemám, cestuji jen s rodinou, anebo na služebku, sbírku kaktusů jsem rozdal, takže jaký já mám krucifix hříchy? Už jsem se trochu rozčílil!
Manželka se zamyslela, zaváhala, evidentně jsem jí sebral iniciativu a pak z ní vypadlo:
"No jo, já jsem si vlastně nikdy neuvědomila, jak ty seš strašně nudnej chlap. To je děsná otrava. Víš co? Já radši zavolám Blance a na ten oběd půjdu s ní!"
Prosím Vás, nedávají k těm ženskejm nějaký návod? Nějaký manuál, jak jim porozumět, když už ne snadno a rychle, tak aspoň vůbec někdy?
