Říct vlastní názor začíná být o hubu. Proč?

Nechápu,kam jsme se to dostali. Jaký je to argument nadávat druhému člověku do Havloidů, pravdoláskařů, a kavárníků. Ke svobodě přece patří i kus tolerance. Mít jiný názor,je přece naprosto normální. Zeman mě taky nebaví, no a co?

Nelíbí se mi to vzedmutí pudů a nízkých emocí, které je v současné době patrné zejména na sociálních sítích. Za těch pár let demokracie jsem si zvykl, že mohu svobodně vyjádřit svůj osobní názor a to i přesto, že je odlišný od okolí. V poslední době se mi ale zdá, že to začíná být pomalu o hubu. Stačí mi přečíst si, občas zveřejněná svinstva, které jsou schopni Ti "Dobří obyčejní lidé" poslat každému, kdo veřejně projeví jiný názor, než je ten jejich "Jediný správný." Třeba ta paní učitelka, co poslala Zemanovi otevřený dopis, nebo teď Dusilová a Koller.

Fascinují mne hloupé blogy, které vymýšlejí důvody, proč nemohou muzikanti, na přebírání cen, vyjádřit veřejně svůj postoj třeba k prezidentovi a směřování našeho státu. Proč by vlastně nemohli? John Lennon se nechal vyfotit i se svou ženou na obal svého alba nahý, což bylo tehdy státními orgány prezentováno jako pornografie a byl to děsný skandál a protestoval tím proti politice USA. Proč by David Koller nemohl, na protest proti politice Miloše Zemana, prostě jen slušně říct svůj názor třeba na předávání cen Andělů? Proč vlastně pořád cítíte potřebu někoho omezovat a kázat mu, jak se má chovat, myslet, žít a nařizovat mu, koho má milovat.

Projevit svůj názor není ubohé. Ubohé je, ho tomu druhému upírat a házet na něj špínu a psát mu hnusárny na Facebooku. A vyhrožovat mu.

Vážím si každého, kdo má dnes odvahu nejít s proudem nízkých emocí, pohnutek a nenávisti. Každého, pro koho facka a hnusná urážka není ani východisko, ani argument. Každého, kdo nemá chuť jen ostatním zavřít hubu a nakydat na ně ubohé svinstvo ve jménu toho správného "Obyčejného Čecha."